Psycholožka: Je to „übermensch“, leč není si jistý ani svým pohlavím
Máme je rádi! Dokáží přebarvit šedý den do odstínů duhových. Stejně jako koloristé krášlili ve době black & white fotografie a filmy, barví i oni naše nezdárné duše. O kom je řeč? O věrných komentátorech ePortálu! K většině autorských textů neopomenou přidat svůj názor, svůj škleb. To aby se o nich vědělo, možná též, aby nás pobavili.
V novém seriálu „Všichni věrní komentátoři“ nahlédneme společně s psycholožkou Lýdií Frýdeckou pod pokličky jejich denních starostí, platonických lásek, mindráčků i bolehlavů. Na fundovaný rozbor svého nitra se mohou těšit experti typu Gisevius, P.S. alias Petr S., EDD, marco.dj, V. Neckář jewnior, Stránský, Manson, Germán Budweis a mnozí další. Snad se po přečtení analýz nebudou tihle panáčci a panenky ani nedále ostýchat vzkřiknout: „ePortálu věrni(y) zůstaneme!“
Ve třetím dílu (1. díl: Pisatel „C.V.“,
2. díl: Pisatel „C.“) seriálu „Všichni věrní komentátoři“ probereme osůbku skrývající se za nickem „Ksakru“.
„Je to paráda. Jsem celý nedočkavý na své hodnocení,“ zaradoval se dne 17. 9. 2005 na stránkách ePortálu človíček skrytý za nickem Ksakru. Věřte, nevěřte, máme své čtenáře rádi, a proto i pisateli Ksakru splníme přání, zanalyzujeme jeho vnitřní pochody.
Předejme teď slovo opět paní psycholožce Lýdii Frýdecké. „Pan Ksakru si vybral zajímavý nick, který má s největší pravděpodobností vyjádřit jeho určitou intelektuální převahu nad autory portálu i ostatními diskutéry. Klení sakra používáme totiž v těch případech, kdy nás něco pohorší, rozčilí, ale zároveň víme, namlouváme si, že se jedná o malichernost, již se nemá příliš cenu zabývat. Ksakru se tedy povyšuje nad denní komentářové hemžení na webu a občas předhodí nějaký svůj, knížecí, míní on, postřeh, jakoby z pozice vševědoucího,“ říká paní psycholožka.
Dále si odbornice všímá toho, že pisatelův psaný projev je poměrně uhlazený, že se tedy jedná o člověka s alespoň průměrnou výší vzdělání. I přesto se však Ksakru dopouští ve svých komentářích řady logických chyb. Jako příklad uveďme opět jeho příspěvek ze dne 17. 9. 2005, kdy v reakci na první posudek paní psycholožky vyjevil: „Omlouvám se e-portále, dokud se zde neobjeví psychologickopsychiatrické hodnocení mých příspěvků, zase tě budu navštěvovat! Možná je to dobrý marketingový tah, mající přilákat pitomce, kteří nejsou líní a v e-portálu něco napíší.“
Paní Frýdecká se jen usmívá: „V první větě Ksakru přiznává, že kvůli posudkům bude web navštěvovat, dokud se neobjeví jeho analýza, na místě druhém hned dodává, že takto se může chovat jen pitomec. Ksakru tedy sám sebe označuje za pitomce. Nedivme se potom, že ostatní přispěvatele vidí, vzhledem k jeho výše nastíněné nadřazenosti, již si sám sobě přisuzuje, jako snad ještě něco zaostalejšího než je obyčejný pitomec.“
Nalhávané nadařazenectví vede pisatele Ksakru k tomu, že často požaduje i násilí na ostatních, dle jeho názoru inferiorních individuích. Dne 2. 10. 2005 napsal: „…elektorát by vzdělal a vychoval snad jen Komenský, ale k ruce by musel mít pořádný klacek. Při každém hulvátství, švih přes natažené ruce.“ Paní Frýdecká shrnuje: „Zde se nadřazenectví mění až v projevy übermensch-chování, i násilného.“
Pokud se Ksakru trefuje do konkrétních autorů, vybírá si zejména Zuzanu Štefánkovou a Pavla Křepelku. Podle paní psycholožky je to tím, že těmito osobami pohrdá ze všech nejvíce. „Člověk, jenž chce někým komplexně pohrdat, touží znát i fyzickou podobu terče svých záští. Teprve potom si může ve své narušené mysli sugerovat, že danou osobu převyšuje nejen po stránce mentální, nýbrž též po stránce fyzické vizáže,“ soudí paní Frýdecká a doplňuje: „To je důvod, proč Ksakru tak často volá po zveřejnění fotografií Zuzany Štefánkové.“
A opravdu: jen v poslední době nalezneme hned dvě výzvy pocházející z pera pana Ksakru. Dne 5. 10. 2005 zatoužil v jednom komentáři, když uvedl: „Slečno/paní Štefánková, jak to vypadá s vaší fotkou?“ Ve svém památném proslovu ze 17. 9. 2005 taktéž nepřímo zažadonil: „Paní šéfredaktorka Štefánková sice neejakuluje na monitor, má tedy o trochu více času, ale své foto přesto nezveřejnila, i když o to byla, nejen mnou, ale mnoha jinými návštěvníky, zdvořile a hezky požádána.“
Paní Frýdecká si všímá hlavně dvou věcí: „Zajímavé je, že Ksakru žádá vždy jen o foto Zuzany Štefánkové. To svědčí o tom, že pisatel má někde v hlubokém podvědomí zakódován ženský mód chování, jenž jej nutí, dle výše uvedeného nadřazenectví, poměřovat svůj fyzický vzhled právě se ženami. Ksakru si tedy v dětství pravděpodobně oblékal holčičí šaty a dodnes má v sobě prvky transvestitismu. Lze si všimnout i sklonů ke kolektivismu, když svoji výzvu šéfredaktorce pisatel ukrývá za mínění jiných. Kolektivismus vychází ze jeho silné, až extrémně levicové orientace (viz dále).“
Paní psycholožka na závěr v mírné nadsázce dodává: „Pan Ksakru určitě není pravidelným čtenářem Mladé fronty Dnes, kde se fotky Zuzany Štefánkové už několikrát objevily u jejích článků.“ Čte zřejmě již od mládí (Rudé) Právo, nyní možná Haló noviny, a proto je jimi natolik ovlivněn, že vykřikuje zbrkle levicové teze.
„Pobavil mě hlavně přirovnáním Pinocheta k fašistovi,“ usmívá se opět paní Frýdecká. A skutečně, dne 3. 10. 2005 ve své další nadřazencké invektivě doporučil pan Ksakru Pavlu Křepelkovi: „Křepelko, doufám, že už balíte. Jen se ujistěte, že směřujete na Rozvadov, ať si to nespletete. Ale nejsem si jist, zda vám bude ten socanský západ vyhovovat. Snad Jižní Amerika, ještě možná stihnete pozdravit Pinocheta než zaklepe fašounskými bačkorami.“
Resumé: Pisatel Ksakru - nepopře nadřazenecké, übermensch, manýry, evidentní jsou prvky transvestitismu a uměle vsugerovaného levičáctví, které se pisateli stává (vratkou) oporou v subjektivně nejistém světě, v němž není stoprocentně zřejmé ani jeho vlastní pohlaví, a jenž se projevuje mezi jiným základními školáckými chybkami v triviálních logických soudech či zmatečností, ač gramaticky čistých, příspěvků.