KrevTekk: Paroubku, těš se na pořádnej „fičák“!
Zvěřina vs. Paroubek. Paroubkovi marťani. KrevTekk. Amen pro Paroubka. Parou Back. Policejni Stat. Yes PaPaRoubek. To jsou názvy několika nových technohitů. Subkultura „feťáků a smažek“ má s Paroubkem, jak vidno, nevyřízené účty. Vše načal krvavý zásah na CzechTeku, nejnověji Paroubek pobouřil svým projevem na sjezdu ÚV ČSSD. Ten se stal spolu s proslovem Petra Zvěřiny, proneseným před jeho odchodem z VyVolených, nejpopulárnější řečí měsíce září. A uvidíme, zda i celého roku, šance nejsou malé.
„Po shlédnutí fašisticko-komunistického projevu premiéra Paroubka mě nic lepšího nenapadlo než vytvořit za večer jednoduchou skladbu, která bude na tuto sprostou a nevzdělanou osobu poukazovat,“ řekl dýdžej Stephunk T., autor skladby Paroubkovi marťani.
Má se Paroubek obávat „fičáku“, jejž mohou rozpoutat vzedmuté vášně namířené proti jeho osobě? Má se bát subkultury, jejíž mnozí zástupci nemůžou ještě ani volit, a pokud už mohou, začasté toho nevyužívají?
Odbočme na chvíli. „Dospěli k tomu, že Hřebíkův odchod je v zájmu Sparty,“ vyřkl šéf Sparty ve službách PPF, Daniel Křetínský. Kouč Jaroslav Hřebík byl ve válce se sparťanskými fanoušky od konce loňského roku, kdy neočekávaně vystřídal opěvovaného Františka Straku. Hřebíkovy výsledky přitom nebyly lepší, ba naopak. Tvrdé jádro sparťanských fans rozzuřil i vyhazov kapitána týmu a největší sparťanské hvězdy, Karla Pohorského. To byla poslední kapka, Hřebíkův odchod se po vleklé sérii proher proměnil v jistotu.
Co spojuje případy „Hřebík“ a „Paroubek“? Subkultura tvrdého jádra sparťanských fandů trenéra nemohla vydýchat od prvopočátku. Po odchodu Poborského už skalní příznivci prováděli takové kousky, jako že třeba zahaleni v temných róbách protestně opustili tribuny ještě během zápasu. Subkultura vlajkonošů přitom předávala alespoň část ze svých nálad „standardním“ i svátečním návštěvníkům letenského stadiónu. Ozvěna „Hřebík ven“ se nesla tribunami jako pověstné mexické vlny, názory subkultury přejala v podstatě celá sparťanská komunita, včetně profesionálních pozorovatelů.
Subkultura technařů nesnáší současného ministerského předsedu, žádný politik po roce 1989 se nestal adresátem tolika protestsongů. Česká republika sice není stadión, ale ozvěny se zde mohou šířit podobně. Názory technařů snadno přijmou odvázanější, ale již oficiální umělecké kruhy. Odtud je to již kousek do intelektuálských, publicistických sfér, jejichž antipatie posléze mohou v mediálním boji využít hospodářsko-vlivové síly, které tak mistrně rozehrály aféru „Grossův byt“.
Stejně jako se Hřebík měl obávat subkultury fandů, nepřehlížet ji tak povýšeně, měl by se Paroubek – takto nahlíženo – obávat subkultury technařů. Jenže… Zatímco Hřebík nemohl úspěchů dosáhnout postranními cestičkami, ale jen tvrdou a efektivní prací, pakliže přijmeme fakt, že ve fotbale se teď už neuplácí, Paroubek to může vzít oklikou a proti intelektuálním řečičkám i vlivovým protihráčům nasadit mocné zbraně v podobě předvolebních úplatků – hlavně, ale nejenom finančních – do kapes „gulášově-pivní střední třídy“, permanentních remcalů a zamindrákovaných exotů, kteří zbožňují premiérovu (falešnou) „tvrdou ruku“.
Vyšší podpory, vyšší mzdy, vyšší dávky, tvrdší výroky, jež evokují neblaze proslulé komunistické pohlaváry – tolik Hřebík nabídnout nemohl. A Paroubkovi je jedno, že nadměrnými dávkami zadluží budoucí vládu – bude-li ji sestavovat ODS, hraje mu to dokonce do karet – nebo třeba celé budoucí generace, je mu přece asi jedno i to, zda bude vládnout s marťany, komunisty, Petrem Zvěřinou, nebo imitátorem Gerharda Schrödera.
I tisíckrát oprávněné protestní songy technařů budou zřejmě přehlušeny další erární tisícikorunou v kapsách jejich matek a otců. Tak už to v levicovém světě chodí – dělají to všichni, od Schrödera po Paroubka, tak proč „nebejt jednou světoví“. Ach jo…