Budují peklo na zemi, utápí nás ve svém zvráceném hříchu. Kdo? Levičáci
S upadlými mravy roste vliv levicové politiky. Při pohledu do historie je tento fakt více než zřejmý. Levicově smýšlející lidé mají na svědomí obrovské katastrofy, lidské i materiální. Levice je zvrácený experiment zvráceného mozku. Je to revoluční kverulantský mor, který nemá nic společného s pravdou, svobodou, spravedlností, disciplínou ani s žádnou jinou ctností.
Levicové smýšlení je zvrácený politický směr slibující nemožné, tvořící ekonomické experimenty, které vždy, podotýkám vždy, skončily krachem. Převládá mýtus o tom, že levicové hnutí mělo pozitivní vliv na lidská práva, sociální jistoty, světový mír a další podobné lži. Pravdou ovšem zůstává, že si to pouze levičáci vždy jen přáli. Výsledky byly vždy opačné a naprosto odtržené od jejich falešných snů a představ.
Oni říkali a říkají, že jde o lid a o jeho blaho (známá bolševická hesla), ale zajímavé je, že vždy vybudovali jen očistec a peklo na zemi. Kdyby na světě neexistovaly takové věci jako podlost, lež, ubohost, hloupost, mystifikace voličů a vůbec všemožné obdoby zvrácenosti a lidského hříchu, neexistovala by ani levice ani zvrácené revoluční levicové smýšlení, a to proto, protože levice je přímým produktem této zvrácenosti. Tato zvrácenost se vždy v průběhu historie radikálně projevuje, když získávají socialisté vládu.
Sociální demokraté nejsou lepší než komunisté, oni jsou jen umírnění zastánci stejného zvráceného směru. Vždy je nejspíše jen otázkou času, kdy zmutují v komunistickou či fašistickou zrůdu. Taková mutace je u sociálních demokratů, jak nám ukazuje historie, téměř standardním procesem. Není ale divu, neboť podstata socialistů a komunistů je stejná. Jediné co je rozděluje, je jejich radikalizmus.
Levicová politika obecně je vzpoura proti přirozenosti a proti standardním konzervativním hodnotám, které dokáží udržet politickou rovnováhu. Ideální by bylo, kdyby mezi sebou v rámci státních útvarů soupeřily jen pravicové strany a hnutí. A levice jako nemravný odpad by vůbec neexistovala či byla naprosto někde na úrovni promile. Podle síly levice lze tedy začasté stanovit úroveň národa - tedy čím je národ upadlejší, tím je levicovější.
Ve chvíli, kdy se levice stává politickou realitou té či oné země, můžeme říci, že tato země míří k morálnímu i ekonomickému úpadku, tedy ke kolapsu a krachu. Existují teorie, dle nichž prý pravicová hnutí zavinila také války a konflikty. Jen hlupák ale nemůže vidět, že všechny pozitivní změny, které se v této zemi udály jsou jasným důsledkem zřetelného úhybu doprava k liberalizaci a decentralizaci.
Levičáci na celý tento proces působí jako škůdci, kteří brzdí zdravý rozvoj společnosti. Dá se říci, že všechny neúspěchy, včetně nehorázného zadlužování České republiky, mají na svědomí utopisté v podobě levičáků. Tito „lidumilové“ jsou skutečně hodně neprozřetelní likvidátoři všeho pozitivního.
Co lze tedy z těchto polemik vyvodit za závěry. Je to jednoduché. Když levičák bude vyhlašovat, že nějaký zákon či politický směr je ku prospěchu lidí této země, jak to nedávno prohlásil soudruh Paroubek, víme, že je to nejspíše přímo proti lidu této země. A když řekne naopak, že ta či ona politická rozhodnutí jsou proti lidu této země, je třeba si uvědomit, že je to v jeho prospěch. Podle tohoto klíče je potom jednoduché zorientovat se v socialistické politice.
U socialistů totiž neplatí ani přírodní zákony, ani morální, ani ekonomické. A jak by mohly, když jejich podstatou je vzpoura proti přirozenosti a řádu, tedy vlastně proti Bohu. Vždyť oni stále sní o tom, že budou vládnout větru a dešti, věří, že jsou tvůrci morálky a moudré politiky. Oni ale nechápou, a nikdy nepochopí, svůj hluboký a trapný omyl. Život ve lži je totiž jejich přirozenost, tak jak by tedy mohli?