Palach vs. Mašínové – vyznamenaný ubožák vs. nevyznamenaní hrdinové
Pravidelně každý rok se v době kolem 21. srpna zase vyrojí množství mediální škváry, která až neuvěřitelným způsobem ponižuje český lid. Faktem navíc bohužel je, že tento nelidský masochismus je svým způsobem pro mnohé přímo uvědomělý. Je například až k neuvěření, jak může někdo dopustit, aby na nás z televize mohla koukat zrůda typu Jaruzelského. Tahle polská zombie už přeci měla být dávno pod drnem a s ním i všichni tehdejší pohlaváři „spřátelených“ zemí. Je to jen další důkaz toho, že české tajné služby jsou od svého vzniku směrem na východ nejspíše zkorumpované.
Napadení a okupace Čech v šedesátém osmém svou povahou naprosto předčilo nacistickou okupaci. Nejde totiž vůbec o počet obětí. Jednalo se o agresi, která zdevastovala životy minimálně dvou generací. Přitom jedinou „obranu“ představovaly hořící lidské pochodně, které ze sebe udělalo několik studentských ubožáků. Rudí gestapáci v Milovicích nemohli neuvítat tak neuvěřitelný způsob lidské a především morální kapitulace. Palach, Zajíc aj. jsou historicky jednoznačně tím nejprimitivnějším nihilistickým symbolem české degradace a slabosti. Stačí jen jejich osud porovnat se skutečnými hrdiny, kteří však na rozdíl od samozápalných kreatur nikdy vyznamenáni nebyli – bratry Mašíny a Milana Paumera.
Nalijme si proto čistého vína. Tzv. komunističtí osmašedesátníci – podle mnohých obyčejní „gauneři“, kteří často do dneška zasírají českou politiku, státní správu a soudy, nikdy nechtěli odstranit komunismus. Naopak prostřednictvím naprosto absurdních hesel o „socialismu s lidskou tváří“ chtěli zpětně legitimizovat všechny komunistické zločiny z minulé doby. Z důvodu Sovětské okupace se jim to v podstatě podařilo. Dokonce si u veřejnosti vytvořili jakousi „auru“ obětí – v porovnání s tzv. „zlými“ normalizačními komunisty. Jakési alibistické „pozlátko“ v podobě „rušení“ cenzury, osvícené palachovskou pochodní, lze přirovnat možná tak k dělnickým přídavkům za Heydricha.
Pokud by třeba Dubček a ostatní chtěli opravdu zničit komunistickou diktaturu, což však jednoznačně nechtěli, pak by nechali veřejnosti otevřít vojenské a policejní sklady, dali by volnou ruku všem vojenským jednotkám a vyhlásili partyzánskou válku. Dále by tajným službám přikázali spáchat atentát na Brežněva, Jaruzelského a další. Na rozdíl od toho se zachovali jako ryzí protektorátní zrádci, gauneři a především jako komunisti.
Vrcholem všeho pak ale byla a stále je situace po pádu komunismu. Dubček byl pomalu považován za hrdinu. Tzv. osmašedesátníci se nahrnuli do veřejného života a ke korytům. Primitivní a ubohá pochodeň typu Palach byla vyznamenána. Komunistické zločiny zůstaly do dneška nepotrestány. České soudy jsou stále plné předlistopadových a tedy komunistům sloužících kreatur. Bezpečnostní složky jsou nadále plné estébáků. Tajné služby jsou dodnes ve východním područí.
Proto se nelze divit, že nikdy nikdo nepřišel s tím, aby byl vypracován seznam všech vojenských a politických pohlavárů, kteří se podíleli na okupaci. Měla být vytvořena speciální tajná zabijácká jednotka, která by po vzoru izraelského Mossadu všude po světě jednoho po druhém posílala na onen svět. Brežněv už to má naštěstí za sebou. Dubčeka potkal příznivý osud na dálnici. Jaruzelskému a ostatním popřejme co nejbolestivější chcípnutí.