Ďjó, když popletený autista Špidla zpíval na Staromáku hymnu...
Letos v květnu to bude osm let, kdy Česká republika s velkou slávou vstoupila do Evropské unie. Myslím, že snad každý z nás si pamatuje velkolepé oslavy. Tehdejší premiér Vladimír Špidla zpíval na Staroměstském náměstí a prezident Václav Klaus se vydal za blanickými rytíři. Eurohujeři byli na vrcholu blaha a proevropská média nás zaplavovala oslavnými texty, ve kterých nám byly slibovány světlé zítřky. Co mi to jen připomíná? Právě v těchto dnech považuji za dobré si tyto oslavy připomenout a porovnat je s realitou, která po 1. květnu 2004 nastala.
Vstup do Evropské unie podpořilo v roce 2003 77% hlasujících (volební účast byla 55%). S ohledem na dnešní nálady ve společnosti je to ohromující číslo. Přiznám se, že jsem po velkém váhání náš vstup do EU také podpořil. Věřil jsem, že Unie je pro naši zemi velkou výzvou a příležitostí. Realita nám bohužel ukázala, že je to přesně naopak. V roce 2003 převažovala pozitiva našeho členství v EU v poměru 51:49. Vlády sociální demokracie vyjednaly naprosto katastrofální přístupové podmínky. Dnes a denně se dostáváme do styku se směrnicemi, kterými nám Brusel cosi přikazuje či zakazuje.
Nesčetně krát jsem ve svých textech upozorňoval na nevýhody společné zemědělské politiky - počínaje produkcí cukru přes chovy hospodářských zvířat a konče třeba vinařstvím. Je paradoxem, že český vinař mohl rozšiřovat vinice pouze do našeho vstupu do EU. Od 1. května platí zákaz.
Pokud se tedy dnes rozčilujeme nad rostoucí cenou cukru – poděkujme Bruselu.
Pokud se zlobíme, že naše prodejny zaplavuje maso z Polska či Německa – poděkujme Bruselu.
Je možné, že řadě lidí je úplně jedno, zda si oblíbený řízek připraví z českého, polského či německého prasete. Hlavní je, že maso pořídili o pár korun levněji. Na tento přístup sázejí bruselští byrokraté, kteří jdou na ruku francouzským či německým farmářům. Pokud dopustíme krach našeho zemědělství, staneme se opravdovým odpadkovým košem Evropy a to vše za nemalé peníze.
Nemohu zde neuvést jednu oblast, ve které EU chystá zcela nesmyslnou regulaci.
Pokud patříte k milovníkům vepřových hodů či sami pořádáte zabíjačky, mějte se na pozoru. V Bruselu usoudili, že zabijačkové hodování je oblast, která nutně potřebuje zregulovat. Takže pokud porazíte čuníka pro potřeby vlastní rodiny – mělo by být snad vše v pořádku. Ale zapomeňte na výslužky či širší příbuzenstvo v době oslav nějakého výročí. Porušení rovná se pokuta. Blbost bruselského úředníka zdá se být nekonečná. S ohledem na popsané jen čekám, kdy z Bruselu dorazí pokyn, o četnosti pohlavního styku v rámci jednoho týdne. To je dnes snad jediná oblast, do které nám EU zatím nemluví.
Co říkáte na ceny benzínu a nafty?
Rudnete vzteky a současně se ptáte, co mají ceny phm společného s Bruselem?
Dnešní ceny pohonným hmot se samozřejmě odvíjejí od ceny na světových trzích. Jenže stát má prostřednictvím spotřební daně možnost výslednou cenu výrazně ovlivnit. Stoupající ceny benzínu a nafty jsou přímo zralé na zásah státu, který by měl snížit sazbu spotřební daně. Zkusme na chvilku zapomenout, že Miroslav Kalousek ještě nepochopil fakt, že vysoké daně vyšší výnos nepřinesou. Česká republika nemůže snížit spotřební daň jako reakci na růst světových cen ropy a to s ohledem na dohodu podepsanou v rámci EU v roce 2005, která tento postup zakazuje. I zde tak působí zcela jasně viditelná ruka bruselského byrokrata.
Nemám ambici se zde rozepisovat o všech oblastech, do kterých nám Brusel mluví. Troufám si tvrdit, že by se jednalo o takřka nekonečný text. Evropská unie zasahuje do našich životů více než je záhodno. Čeští politici v drtivé většině řadí zájmy Bruselu nad zájmy Prahy. Poslední spor o naše členství ve fiskální a hospodářské unii je toho zářným příkladem. Zejména zástupci TOP 09 a ČSSD se bojí referenda jako čert kříže. Obě strany plní instrukce berlínské vlády, která nepovažuje za žádoucí, aby se prostý lid vyjadřoval k otázkám evropské politiky.
Stále si ještě myslíte, že v EU vládne demokracie? Česká republika by měla ještě letos uspořádat referendum na téma našeho setrvání v Evropské unii. Evropská unie se nám před očima mění ve federaci, kde hlavní slovo bude mít Berlín s Paříží. Je otázkou, zda se takového projektu chceme účastnit?
S Evropskou unií nestojí a nepadá svět, jak se nám snaží eurohujeři namluvit. Měli bychom si všímat, že právě tito lidé používají čím dál častěji zastrašování než věcné argumenty.
Nikde není psáno, že členem EU musíme být na věčné časy a nikdy jinak.
Čtěte také:
EU jako dr. Cajthamlová, chce kádrovat potraviny. Kubera: Zlaté RVHP
Chudák Špidla!
Evropský rozvod: praktický rozpad EU už konečně začal