Nečas prý nevěděl, kolik berou jeho podřízení. Jak dlouhou budeme tuhle bandu "sedřených koní" sponzorovat?
Premiér Petr Nečas komentoval odměny vrchní ředitelky Sekce kabinetu předsedy vlády Jany Nagyové. Podle něj jsou v pořádku, protože jeho podřízení dřou jako koně. Navíc vlastně nejde o výši platu, ale o možnost mediálně zaútočit na jeho osobu či jeho okolí, uvedl pro MF DNES.
Udělejme si malou rekapitulaci – Jana Nagyová měla na výplatní pásce za měsíc březen 2011 celkem 273 tisíc hrubého, z čehož základní plat činil nějakých třicet tři tisíc hrubého, ostatní dostala paní Nagyová na bonusech a odměnách. Podle Úřadu vlády si je zasloužila „splněním mimořádných a zvlášť významných pracovních úkonů“. Nechci polemizovat, ale kdyby byla paní Nagyová fešná ženská a náš premiér nebyl takový ženatý „čestňák“ za kterého se vydává, pak by dané vysvětlení znělo lehce košilatě.
Nechme ale „poměry“ v rámci premiérova kabinetu svému osudu a podívejme se na samotný systém odměňování. Tuze rád bych se podíval, co si premiér Nečas představuje pod pojmem „dřít jako koně“. Z pozice premiéra bych očekával, že se dozvím více exaktních informací, když svým nemalým dílem každý měsíc celou tuhle bandu sponzorujeme. My všichni. A tak když si spočítám, že plat paní Nagyové, zaměstnance téměř bez vzdělání, vychází na nějakých zhruba dvanáct třináct tisíc hrubého za pracovní den, pak se diví, že chceme vědět, čím si zasloužila plat ekvivalentu vrcholového manažera.
Již otřepanou fází zůstává, že za člověka nemluví slova, ale činy. A zajištění cest a příprava podkladů pro klíčové reformy není nadstandardní práce, to spadá do práce standardní.
Přijde mi, že je nás milý premiér již notně odtržený od skutečného světa a že žije v deziluzi, že dnešní pracující odvádějí toliko práce jako v době po „plyšáku“, tedy sametové revoluci. Pojmy jako downsizing a fakt, že lidé dnes běžně vykonávají práci za dva, tři další pracovníky stále za jeden plat, nejsou ničím novým. Jako úsměvné vnímám, co napsal premiér Nečas poslanci Davidu Rathovi loni v srpnu: „Já jako předseda vlády nemám a ani nemohu mít informace o výši platu a odměn jednotlivých zaměstnanců Úřadu vlády.“ Nabízí se otázka, zda jsou to tedy opravdu „jeho lidi“, nebo „já nic, já muzikant“. Já jako šéf znám platy a odměny svých podřízených (nikoliv řadových, ale přímo podřízených, kterým pravá ruka premiéra zajisté je). Ba dokonce se i aktivně podílím na jejich výpočtu. A do dnešního dne jsem žil v představě, že se tomu bude podobně dít i v podniku největším, jakým je stát.
Pokud tomu tak není, tak koho a co náš premiér kryje? Platy a výše odměn tam tahá papoušek z klobouku, nebo kde je pravda?
A pokud skutečně o výši odměn a platů svých přímých podřízených nemá vůbec potuchy, proč mluví jménem někoho, kdo jistě příslušné informace má?
Připomněl bych nakonec touto formou Úřadu vlády, že jsou zaměstnanci nás všech a máme tedy více než právo vědět, kam a jak jsou naše peníze přerozdělovány. Měl by si také uvědomit, že přístup k voličům: „nestarejte se, není to vaše věc“ není nejšťastnější. Vláda nám vysílá jasnou zprávu – doba není zlá, peněz je dost, šetřit se nemusí! Snad jim to nikdo neuvěří.
Čtěte také:
Pane premiére, myslíte si, že kromě Nagyové se my ostatní kopeme do zadnice?
Zbabělý kvazikonzervativec Nečas
Proč je Nečas pro ODS dobrou volbou