U článku jistých blogerů si připadám jak u konkursu na pohřební plačky nebo neschopných hulvátů. To je přehlídka nářků na nebohý osud a jak jinak oni jsou úžasní, jenom kdyby nebylo Nečase a spol. Nadávají na všechno, ale ve skutečnosti jsou obyčejnými povaleči neschopnými uživit vlastní rodinu, kteří by ovšem chtěli rozhodovat o budoucnosti zeměkoule. Ti se nesmí brát vážně!
Současná vláda premiéra Nečase má jistě své chyby a mnoho z nás zarazila výše platů pracovníků úřadu vlády. Připomínám jenom, že David Rath by měl mlčet, protože coby ministr zdravotnictví vyplácel svým podřízeným odměny prakticky stejně vysoké a to nikomu z pokryteckých Nečasových kritiků nevadilo. Ne že bych lidem nepřál slušné platy, ale je pravdou, že státní úředníci jsou placeni z daní nás všech a měli by myslet na to, jestli přece jenom daňové poplatníky moc nenaštvou.
Ovšem kritiky, kteří jenom nadávají na poměry a sami nic kvůli své lenosti v životě nic nedokázali, není nutné brát vážně. Oni umí buď brečet nebo vyhrožovat druhým. Jsou jako paraziti a budižkničemové, kteří jenom chodí s nastavenou dlaní a státe dej, ty se o nás musíš postarat! Nikoliv! Stát nemá důvod pečovat o flákače.
Lidé, kteří chtějí diktovat druhým, co mají dělat a kasají se, že oni ví, jak by náš stát vzkvétal, ale přitom si stěžují na to, že nic nemají, jsou k ničemu. Jak může někdo rozhodovat o budoucnosti velkého celku jako je stát a přitom jeho rodina dře bídu s nouzí. Odpověď je jasná, nemůže! Jestliže někdo nezvládá malou komunitu, tak těžko zvládne velkou. Dovolil bych si nyní parafrázovat Ježíšův výrok z Bible, že tomu kdo má, má být přidáno a tomu kdo nemá, ať je vzato i to, co má. A tak vzít volební právo těm, co pouze bědují nebo vyhrožují.
A já také radím těm, co přišli o práci, ať začnou podnikat. Ono to jde, když se chce. Ovšem člověk si musí jít razantně za svým cílem a snem a nevymýšlet si důvody proti. Typický čecháčkovský postoj tady předvedl kolega bloger Nigrin, který se ptá, kde ti nezaměstnání vezmou peníze na podnikání. Možnosti samozřejmě existují, ale chce to nebýt líný a informovat se o možnostech, kterých není málo.
Tomáš Baťa kdysi začínal jako obyčejný švec ze Zlína, kterých byly v jeho kraji stovky, ovšem bojoval, nebrečel a někam to dotáhl. Pozitivní příklady se dají najít i v současné době. Nedávno MF DNES zveřejnilo zajímavý článek o jistém českém podnikateli, který se vypracoval na bagetách. Začínal s pár korunami a v současné době patří k největším výrobcům baget v Evropě.
Ono chce to také číst kvalitní literaturu, která vede člověka k aktivitě a pozitivnímu myšlení. Naopak zbytečné a nedoporučené jsou Marxovy Kapitál a Manifest komunistické strany, dále tzv. sociální dramata a vůbec díla, která vedou k pasivitě a odevzdanosti, hojná zvláště u ruských autorů.
Čtěte také:
Nechci být otrokem “sociálního” státu
Sociální stát. Princip okrádání, uplácení a kupování lidí z cizího
Socialistický ráj nemůže fungovat