Proč „Rudý Ken“ boří sochy hrdinů a schůzuje s dcerou Che Guevary?
Ano, je to tak. Přezdívka „Rudý Ken“ označuje takto londýnského starostu. Ne neprávem. Člověk, o kterém neinformovaní mohli slyšet především v době teroristických útoků v Londýně, kdy často vystupoval v různých médiích s heroickými proslovy o „zločinném terorismu“, „nepřátelích lidstva a humanity“, však není nějakým britským ekvivalentem George Bushe, a už vůbec ne žádným archetypem, vzorem pro mnohé v boji proti terorismu, ale docela obyčejným levičákem, který mimo jiné nese - ať malou, či velkou - odpovědnost za to, že islámští radikálové mají dnes takový kulturní a politický prostor, jaký mají.
Tentýž Kevin Livingstone, který mnohé možná dojal svým proslovem k obyvatelům britské metropole těsně po prvních útocích v londýnském metru, kdysi demonstroval v ulicích spolu s muslimskými fanatiky a radikály proti návštěvě amerického prezidenta. V červenci roku 2005 se mu ti, s nimiž stál v jedné řadě na demonstracích proti tomu „skutečnému teroristovi“, odvděčili. Inu, kdo seje vítr, sklízí bouři.
Pan Livingstone obviňuje britskou politiku z údajného rasismu a netolerance a sám brání muslimské duchovní. Zatímco odsoudil londýnské útoky, které zanechaly 56 mrtvých, neopomněl k tomu samozřejmě dodat, že západní země zasahují na Středním východě ze strachu před ztrátou svých ropných zásob. A před několika dny proslul výrokem, že terorismus sice odsuzuje, ale je prý nutné si také uvědomit, že muslimové jsou údajně frustrováni terorem „sionistů“, kteří takto vlastně stojí v pozadí útoků. Prý pokud by byli (rozuměj Britové) oběťmi „sionistů“, jednali by úplně stejně. Z toho lze vyvodit jedno, londýnský starosta sice považuje islámské útoky z trestně-právního hlediska za zločinné, z hlediska morálního je však minimálně schopen uvažovat o jejich ospravedlnění.
Livingstone je známý vyznáváním ideologie umělého multikulturalismu. Ve svém politicky-korektním tažení to už dovedl tak daleko, že chce vrátit do tvrdé životní reality dnešní doby britské generály, jejichž jména jsou spojena s impériem a vládou v britských koloniích. K sochám, které má obrazoborecký Ken v úmyslu odstranit, patří například i kamenné zpodobení admirála Napiera, jenž si v roce 1843 podrobil bývalou provincii Sind v západním Pákistánu, či socha sira Henryho Haveloka, jenž o šestnáct let později potlačil vzpouru indických vojáků sloužících v britském vojsku.
A nejsou sami. Do kamenného šrotu by snad měly zamířit i sochy generálů Gordona a dost možná největší ikony britských koloniálních válek, generála Kitchenera. Hrdiny, kteří statečně bránili svou zemi a bojovali za královnu, je patrně, podle londýnského starosty, nutno očerňovat a jejich sochy odstraňovat. Staletá britská tradice musí zmizet a patrně je lepší ji nahradit hned několika mešitami, nebo sochou dr. Kinga.
Londýnský starosta se též v roce 2004 zúčastnil Evropského sociálního fóra (ESF), sjezdu na kterém se pravidelně schází podivná směsice socialistů, trockistů, radikálních komunistů a anarchistů z celého světa. Ve svém vystoupení odsoudil Bushovu válku proti Iráku, účast britských sil v ní, vyjádřil solidaritu s Kubou a „utlačovanými národy“. Londýnská radnice přispěla při spoluorganizaci fóra částkou přes 450 000 britských liber (cca 22 miliónů Kč) z městského rozpočtu. „Rudý Ken“ na to odpověděl, že „dá radši peníze na ESF než na setkání bankéřů a že se těší, až udělá za několik let slavnostní akci k 50. výročí kubánské revoluce…“
Tím jen uvedl hvězdnou účastnici setkání, Aleidu Guevarovou, dceru Ernesta Che Guevary v jásot. Účastníci se shodli na tom, že Livingstonův projev byl prý tím nejsilnějším zážitkem z celého londýnského setkání….