Poslat nebo neposlat 90 mld. na pomoc Měnové unii? Jednoznačně NE.
V posledních týdnech jsme všichni svědky velmi emotivních diskuzí na téma spoluúčasti v evropském záchranném finančním mechanismu, společně se změnou některých fiskálních pravidel Eurozóny. Chápu váhavý postoj premiéra Nečase s rozhodnutím slíbit Bruselu zaslání 90 miliard korun Mezinárodnímu měnovému fondu na podporu tohoto projektu. Z některých zpráv je patrno, že převážnou část debaty zabírá rozpor v tom, zda se jedná o změnu primárních práv, která by měla být předmětem změny Lisabonské smlouvy, či nikoliv.
Váhavý postoj z naší strany má ale také další závažné důvody. Na jedné straně snaha o zachování sounáležitosti a solidarity v rámci Unie, na druhou stranu zodpovědnost za ekonomickou stabilitu a vůbec budoucnost České republiky. Nelze ale přehlížet naprosto zjevná fakta, na základě kterých by mělo být rozhodování v dané věci naprosto jednoznačné. Já na místě premiéra ČR, bych v tuto chvíli učinil jediné. Napsal dopis všem nejvyšším představitelům EU a jednotlivých členských zemí.
Vážení státníci,
Dospěli jsme do situace, kdy se rozhoduje o budoucnosti a dalším ekonomickém směřování celé Evropy. Ujišťuji Vás, že hospodářská a politická stabilita EU a Eurozóny je společným zájmem nás všech. V tomto případě je ale nutné přiznat si, že navrhovaný postup současnou ekonomickou krizi neřeší. Naopak, může ji ještě více prohloubit.
V první řadě jde o návrh změny fiskálních pravidel pro země eurozóny. Přestože nás, České republiky, se tato změna zatím přímo netýká, je nutno v této věci připomenout několik podstatných faktů. Jedním ze základních požadavků současného návrhu, je nezbytnost a vymahatelnost dodržování pravidel fiskální disciplíny jednotlivými členy, tj. dodržení max. 3% schodku veřejných financí a max. výše 60% HDP celkového zadlužení. Stejné pravidlo platí pro všechny státy Eurozóny už od jejího počátku a je jedním ze základních předpokladů pro přijetí členů nových. Je bohužel smutným faktem, že 15 ze 17 zemí toto pravidlo v letech minulých porušilo, mnohé opakovaně a to navíc v době výrazného hospodářského růstu. Není poněkud idealistické očekávat, že dnes, v čase hluboké ekonomické recese, toto nařízení najednou všichni dodrží? Upřímně, ono to ani není možné. Země, které dnes trpí největšími problémy, by byly nuceny ve velmi krátkém časovém období splatit velkou část svého dluhu (aby dodržely max. povolenou výši dluhu 60% HDP), mnohé státy by byly nuceny okamžitě omezit své výdaje tak, že by to velmi pravděpodobně mělo katastrofální důsledky ve formě udušení vlastní ekonomiky (aby dodržely max. 3% ročního deficitu). Je tedy zcela jisté, že nová fiskální pravidla nebudou dodržena ani ekonomicky nejsilnějšími státy Evropy. Jen pro ilustraci:
Německo – dluh 84% HDP, deficit 4,2%
Francie – dluh 82% HDP, deficit 5,5%
Itálie – dluh 119% HDP, deficit 5%
Řecko – dluh 143% HDP, deficit 9%
A další země, kromě Lucemburska a Estonska na tom nejsou o mnoho lépe. Je zde reálný předpoklad, že více než dvě třetiny členských zemí do stanoveného data minimálně jedno z kritérií nesplní. Jsem přesvědčen, že ani v tomto případě, stejně jako v předchozích letech, nikdo žádné restriktivní kroky nepodnikne. Má tedy smysl činit opatření, u kterých je už dnes jisté, že jsou v nejbližších letech, možná desetiletích, nesplnitelná? Má smysl namlouvat si a lhát veřejnosti, že pro zlepšení situace něco děláme?
Pokuste se prosím Vy sami zamyslet nad tím, zda vy a vaše země jsou schopny v nejbližších letech navrhovaná kritéria dodržet.
Druhým z bodů návrhu na záchranu Eurozóny je požadavek na zaslání 200 mld. EUR Mezinárodnímu měnovému fondu k pokrytí nákupu dluhopisů nejvíce postižených zemí. V tomto případě je nutno připomenout jeden velmi důležitý a poněkud opomíjený fakt. Jen v letošním roce budou dluhovou krizí nejvíce ohrožené země potřebovat na splátky předchozích půjček přibližně 1000 mld. EUR. Je zřejmé, že uvedená částka stačit nebude.
I kdyby požadovaných 200 mld. EUR, poskytnutých evropskými zeměmi MMF účinně posloužilo alespoň k uklidnění finančních trhů a tedy snížení úrokových sazeb dluhopisů postižených zemí, na ozdravení ekonomik z těchto financí nebude určen ani Cent. Veškeré tyto prostředky budou použity ke splacení předchozích dluhů novými a z části také k vytváření dalších. Nezapomínejme, že prakticky všechny země Eurozóny stále hospodaří s deficitem a v nejbližších několika letech se situace zcela jistě nezlepší.
Z uvedeného vyplývá, že v r. 2013, případně i v. r. 2014, budeme stát před stejným problémem jako dnes, pouze budeme společně o 200 mld. EUR chudší. Nebylo by lepší zvážit v tuto chvíli jiné řešení, než prodlužovat současnou agonii dluhové krize o další rok, či dva? Jedinou možností, která by mohla tento nepříznivý stav zvrátit, je výrazný ekonomický růst. Vzhledem k požadavku dodržování fiskálních pravidel, které budou mít na ekonomiky jednotlivých zemí spíše zdrcující dopad, se něco takového bohužel očekávat nedá.
Třetí, neméně důležitou změnou, kterou výše uvedený návrh přináší, je souhlas členských zemí se schvalováním jednotlivých státních rozpočtů Evropským soudem. V tomto případě, konkrétně v ČR, se zcela zjevně jedná o změnu primárního práva ve vztahu České republiky a EU, byť je vše postaveno na mezinárodních smlouvách, nikoliv na změně Lisabonské smlouvy, jak by příslušelo. V tomto bodě je zcela přesně stanoveno Ústavou České republiky, že jakákoliv změna primárního práva může být provedena výhradně na základě souhlasu prostřednictvím všelidového referenda. Mohu zodpovědně říci, že v současnosti by byl uvedený návrh v ČR referendem zamítnut.
Po velmi dlouhém a uceleném zvážení všech uvedených okolností, jsem nucen se vší vážností a vědom si následků tohoto kroku, podporu návrhu změn fiskální politiky Eurozóny, ve všech směrech za Českou republiku odmítnout a zařadit se po bok Velké Británie.
Je na Vás, představitelích ostatních evropských zemí, jak se k našemu rozhodnutí postavíte. Zda se budete i nadále pokoušet zachránit nespasitelné, či se smíříte s neodvratnými následky a společně se posléze pokusíme najít nějaké jiné, účinné řešení, které přihlédne k příčinám dnešní krize, nikoliv pouze k následkům.
…podpis, práci čest, atakdále…
Čtěte také:
Václav Klaus for IMF
Půjčka eurozóně aneb 90 miliard vyhozených oknem
Krmení nenasytné stvůry