Cikáni si zaregistrovali politickou stranu. Kdy půjdou do politiky pedofilové, transvestité a milovníci prasečích rypáčků?
A obdivovatelé žen s velkými ňadry, vyznavači voňavých papírových kapesníčků, nadšení pozorovatelé rozbalování čokoládových bonbónů, notoričtí krmiči holubů, zavilí posluchači hlásné trouby, popírači sněhových vánic a...
Ale, dost už bylo legrace. Na politickou scénu vstupuje uskupení, z něho si není radno dělat šoufky. Případní posměváčci by mohli dostat přes čuňu mačetou, být znásilněni třeba na Černém mostě, skopáni na Šluknovsku nebo zezadu napadeni v Tanvaldu...a všude jinde. Ale, tak už dost... Teď opravdu vážně!
Každý článek s nadpisem „cikáni“ by měl být nejspíš proti této minoritě zaujatý. Nejsme zvyklí naše nepřizpůsobivé občany příliš často chválit (snad kromě toho, když hodlali hromadně emigrovat do Kanady). Jsme na ně přísní, jak bývali snad jen profesoři za starého Rakouska-Uherska. Jsme na ně přísní, jak jen může být otec na svého syna, pokud z něj chce vychovat slušného občana.
Nic jim neodpustíme a naopak, vše jim rádi mnohokrát zpětně vyčteme. Neděláme to však proto, že by nás to nějak zvlášť těšilo. Nečiníme tak z důvodu toho, že bychom je nemilovali. My to s nimi totiž myslíme dobře. My to přeci neděláme pro sebe, že ano?
Proto je velmi smutné, když si této péče naši Romové neváží.
Jedno oko rodiče nezůstaně suché, když mu dítko vyčte jeho vřelou péči, obrátí se k němu zády a s úsměvem na rtech ufrnkne z hnízda. Staří rodiče žili jen pro něj a ono si, nedochůče sotva ochmýřené, usmyslí, že v 35 letech je čas začít nový život – na svých vlastních pařátkách.
Tak nějak se musí cítit každý gadžo, když se doslechne o tom, že Romové si zaregistrovanli svoji Stranu rovných příltežitostí a chtějí se o své záležitosti napříště starat sami.
Jako kdybychom je po celá staletí s mateřskou láskou nekrmili, s otcovskou láskou nevychovávali a v posledních desetiletích s prarodičovskou láskou nerozmazlovali štědrými sociálními dávkami.
Neklesejme však na mysli. Vznik nové romské strany vůbec neznamená to, že by od nás jejich voliči napříště nechtěli příjimat sociální dávky a další formy podpory. Stejně jako ono neochmýřené 35-ti leté nedochůče vyletí z hnízda, o víkendu si k mámě přinese vyprat prádlo a do svého nového hnízda si s chutí naopak odnese krabičky plné jídla s nápisem pondělí, úterý, středa...Jistě ani naši romští spoluobčané na nás tak úplně nezanevřou. A my, jako jejich milující rodičové, jim zajisté neodepřeme naši širokou a bezpečnou náruč plnou lásky, porozumění a sounáležitosti v případě, že se s nimi život nebude mazlit.
Netřeba se však nad tímto nevděkem urážet a hlasitě sakrovat. Čas letí a každý lidský tvor jednou vyletí z hnízda a kurážně začne ohmatávat okolní svět vlastníma rukama (popřípadě pařátkama). Občas dostane přes pařátek, jindy se mu trochu spálí křídélko o elektrické vedení, někdy si potluče zobáček na nerovném terénu... Důležité však je, že začne konečně žít svůj život a převezme za sebe zodpovědnost.
Kéž by i založení nové romské politické strany bylo takovým novým začátkem a první známkou toho, že romové hodlají převzít zodpovědnostt sami za sebe. Ideální by však bylo, kdyby to nehodlali uskutečňovat pouze hromadně, ale také individuálně.
Ve zničeném bytě č. 23 v Mostě, v zánovní bytovce č. 12 v centru Tanvaldu, v polorozpadlé garsonce č. 56 v ostravské čtvrti Mariánské hory. Prostě všude tam, kde žijí, posílají své děti do školy, pracují a svorně se s bílou většinou snaží, aby naše země vzkvétala.
Jediný zádrhel by mohl přijít ve chvíli, kdyby se Strana rovných příležitostí nedostala do Parlamentu. V takovém případě by České republice potencionálně hrozily arbitráže z důvodů rasových předsudků české většinové společnosti. Netřeba si ale hned podezíravě myslet, že by snad sami Romové byli tak záludní a o podobnou žalobu se pokoušeli. Všichni ale bohužel známe snaživé bruselské úředníky. U těch je možné očekávat opravdu lecos.
Držme si palce. Snad protentokrát nebudou tak bdělí a nepřijdou s dalším podobným politicky korektním nesmyslem. Straně rovných příležitostí zase přejme, ať „okrade“ (bez ironie a jakýchkoli předsudků:-) socialistické strany o pár desetin procent hlasů.
Pokud jim v tom pomůže Jiří Paroubek se svými věrnými a novým přítelem Škarkou, tím lépe.
Čtěte také:
Zakládají Romové eurovod z Bruselu do vlastních kapes?
Jednu generaci Cikánů tady „vychovali“ Kocábové
Jak fašizující extrémisté lynčují utiskované Rómy