„25 let jsem bydlel v domě plném cikánů. Respektovali mě, protože jsem se jich nebál.“, říká bývalý obyvatel domu v ostravské čtvrti Mariánské hory
Redakce Eportal.cz hovořila s 54-letým Pavlem (nepřál si zveřejnit celé své jméno), který prožil téměř 25 let v sousedství Romů. Krátce po svatbě, v 1. pol. 80. let, získal byt v jednom z domů v ostravské městské části Mariánské hory. Kdyby tento mladý horník tehdy tušil, že se dům po několika letech změní v „cikánskou ubytovnu“, raději by prý bydlel v blízkém parku.
„Na začátku byl poměr cikánů a nás „bílých“ asi 50% na 50% a už tehdy s nimi byly velké problémy.“ Podle Pavla si ale za komunistů tolik nedovolovali a byli především nuceni chodit do práce. „Když brali výplatu nebo spíš sociální dávky, vždycky jsme to poznali. V takový den obyčejně nakoupili flašky levného chlastu, kupu jídla a barák byl vzhůru nohama až do ranních hodin“.
Možná čtenáře překvapí, že se k nim Pavel občas také přidal a dobře se bavil. „Jo, já měl k alkoholu vždycky kladný vztah, jestli mi rozumíte. Párkrát jsem s nimi taky popil, ale spíš jen na začátku. Oni byli dost štědří a když vás brali, tak jste si to s nimi užíval. Jenže oni prostě neznají míru a když se opijou, chovají se jako blázni. Nejdřív to pro mě bylo něco novýho a částečně mě to fascinovalo. Po čase jsem si ale uvědomil, že oni jsou prostě úplně nikde jinde. Tam, kde já jsem být nikdy nechtěl“.
Pavlovi sousedi se postupem času raději odstěhovali pryč a nakonec tam zůstal z „bílé“ většiny pouze on sám. Ještě několik let před tím jej opustila i jeho manželka společně se dvěma dětmi. „Částečně to bylo i kvůli mému pití. Nerad bych všechno házel na naše cikánské sousedy.“, přiznává Pavel.
Měl štěstí, že má mohutnou postavu a nikdy nešel pro ránu daleko. Ze zkušeností s nepřizpůsobivými nám potvrdil, že na Romy platí jen tvrdá ruka. „Jakmile poznali, že z nich máte strach, udělali vám ze života peklo. Já jsem naštěstí tvrdá nátura a měl jsem pár kamarádů u policie. Párkrát na mě něco zkusili, já se nedal a pak jsem měl celkem klid“.
To však neznamená, že by Pavel a jeho manželka měli na růžích ustláno. „Sice si nedovolili mě okrádat nebo mlátit moje děti, ale ty bezesné noci bych vám nepřál“.
Několikrát na své cikánské sousedy zavolal policii, často se pokoušel své „zlobivé“ sousedy převychovat sám. Bohužel nebyl úspěšný, i když sám podotýká, že s českými cikány se dalo dohodnout. Problém byl v tom, že návštěvy ze Slovenska jezdily za svými příbuznými několikrát do roka a vždy v domě strávily i několik týdnů.
„Nejhorší bylo, když k nim přijeli příbuzní ze Slovenska. To byla opravdu zvěř, a to já rozhodně nejsem žádná slečínka. Mezi havířema se taky nepohybují žádné primadony a jsem proto na ledacos zvyklý. Nechci rozdmýchávat nějaky rasismus, ale někdy mi přišlo, že ti slovenští cikáni snad ani neuměli jíst příborem.“, vypráví Pavel.
Pavel měl v průběhu těch cca 20 let několik možností se přestěhovat, ale nikdy je nevyužil. „Nevím, proč bych se měl stěhovat já ze svého bytu. Já jsem se choval slušně. Z baráku by se měli vždy vystěhovat ti , co tam dělají bordel“, vysvětluje Pavel své rozhodnutí.
Nakonec se ale před 3 lety přeci jen rozhodl svůj byt opustit a přestěhovat se na opačný konec Moravy, do Brna. „Už jsem toho měl po těch letech dost. Našel jsem si novou přítelkyni a nechtěl jsem, aby mě kvůli nezvladatelným cikánům také opustila“.
Pavel není typem člověka, který by si stěžoval. Poslední události na Šluknovsku a v Tanvaldu jej ale přiměly podělit se o svoji osobní zkušenost se soužitím s romskou minoritou prostřednictvím Eportálu: „Když tak slyším Kocába a další bojovníky proti rasismu, jsem hned ve varu. Tyhle ty pseudohumanistický kecy jsou fajn, ale jen do tý doby, než s Romy musíte bydlet. Když vás ty lidi obden budí řevem, nadáváním a vy jdete ráno do práce po 2-3 hodinách spánku, tak vás ty všechny lidumilský žvásty přejdou“.
Na otázku, jestli v Čechách existuje skutečný rasismus, odpovídá Pavel celkem jednoznačně: „A tak, asi určitě. Skinheadi by nenáviděli cikány, i kdyby makali jako diví a dodržovali všechny zákony. Jenže skinheadů je v Čechách pár tisíc. Normální Češi rasisti podle mě nejsou. Dneska se bohužel vydává za rasismus i to, když se dovolíte ozvat proti těm, kteří se chovají jako dobytci, využívají štědrý sociální dávky a myslí si, že jsou nedotknutelní“.
Nicméně, nad Romy Pavel neláme hůl a říká, že i mezi romskými sousedy měl pár kamarádů, kteří se ničím nelišili od jeho kamarádů z „bílé“ většiny. „Jo, bylo tam pár dobrých chlapů, kteří makali, posílali děti do školy a v bytě měli normálně čisto. Problém je, že z těch asi 15 partají tam bylo těch slušných rodin tak 3-4. A tak je to myslím i mezi cikánama obecně. To je hrozně málo. Navíc, ty syčáci jsou vždycky víc slyšet a vidět než ty co jsou v klidu“.
Řešení problémů Pavel nenabízí, ale vzhledem ke svým dlouholetým zkušenostem by přeci jen pár rad měl, byť ty by mohli někteří hodnotit jako rasistické: „Jak už jsem říkal na začátku, Romové sekají latinu jen tehdy, když mají strach a mají nad sebou drába. Pokud je pustíte volně ze řetězu, nedá se s nimi vyjít. Mají úplně jinou povahu než my. Myslím, že pro ně byl opravdu lepší komunismus. Přesně věděli, co můžou a co ne.“, srovnává Pavel.
Podobných rozhovorů by se jistě dalo udělat po celé České republice stovky či tisíce. Netvrdíme, že tento příběh je něčím výjimečný a překvapivý. Rovněž nehodláme nijak přiostřovat již dost napjaté vztahy mezi romskou menšinou a majoritou. Jsme však toho názoru, že podobným příběhům by naši politici měli naslouchat více, než těm různým Kocábům, Uhlům, Peheům a dalším „akademikům“, kteří jsou tolik odtrženi od normálního života. Nemůžete přeci pochopit romskou mentalitu, pokud jste společně s nimi nějaký čas nežili v jednom domě a denně jste s nimi nepřišli do osobního styku.
Jsme znepokojeni tím, že ve většině tuzemských médií v tématu romské problematiky vítězí politická korektnost a prostor dostává pouze jedna strana.
Odmítáme se na celou problematiku soužití s Romy dívat jako na rasistickou záležitost. Kámen úrazu není v údajném rasismu Čechů, ale v nepřizpůsobivosti a nezodpovědnosti velké většiny našich romských spoluobčanů.
Vyzýváme české politiky k větší razanci a rozhodnosti. Nikoli však ve jménu laciného populismu či rasové nesnášenlivosti, ale ve jménu zdravého rozumu!
Čtěte také:
Neúspěchy multikulturalismu v ČR: Cikáni
Cikáni či Rómové, jak je libo. Pes je zakopán hluboko a nikdo
Dobrá zpráva - Romové mají strach!