Kapitalismus se sociálními prvky je lepší než sociální stát s prvky kapitalismu
Před časem jsem četl jistou analýzu nejmenovaného sociologa o struktuře voličů pravice a levice. Podle této analýzy jsou sociálně slabší občané spíše voliči levice, střední vrstva tíhne spíše k mírně pravicovým stranám, případně k různým alternativním možnostem, podle dalších okolností k lidovcům, zeleným, novým projektům typu TOP09, či VV.
Zajímavá byla zmínka o tom, že liberální kapitalismus a svobodu podporují spíše lépe situovaní jedinci střední vrstvy, nikoliv bohatí a úspěšní podnikatelé, jak by se možná dalo předpokládat. Ti spíše inklinují k umírněně pravicovým (ODS), či dokonce levicovým myšlenkám (ČSSD). Samozřejmě existují výjímky, v mém případě se ale autor trefil do černého. Napadlo mne, pokud já do statistiky zapadám, zda to skutečně platí i pro ostatní. A hlavně zda platí, že i mnozí bohatí a úspěšní podnikatelé skutečně inklinují k sociálním myšlenkám. Něco na tom bude. Za svůj život jsem potkal a poznal mnohé úspěšné lidi, často velmi různorodých názorů. Úspěšné podnikatele, jejichž firmy prosperují, krize, nekrize, zaměstnanci jsou u nich spokojeni, odvádí skvělou práci a váží si dobrého místa.
Naopak, potkal jsem i takové podnikatele, kteří využívali zaměstnance skutečně jen jako laciný pracovní prostředek a ti se ve firmě střídali častěji než ponožky. Všiml jsem si ale, že většina těchto „podnikavců“ měla podobný průběh podnikání. Velmi rychlý vzestup a následně strmý pád. Většina z těch, které jsem znal je dávno pryč. Možná svým vykořisťovatelským způsobem vydělali fůru peněz, pravděpodobně svým podnikáním učinili mnohé lidi nešťastnými, tento postup je ale přivedl do takových problémů, že už dnes jsou pouhou vzpomínkou. Naopak znám také takové, kteří vybudovali firmu, postavili ji na velmi solidních vztazích se zaměstnanci a úspěšně podnikají dodnes. Protože v těchto firmách obvykle lidé pracují rádi, odvádí maximum a váží si toho, že mají slušné, často velmi dobře placené zaměstnání.
Uvědomil jsem si, že majitelé takových firem jsou pravděpodobně těmi, kteří inklinují spíše právě k socálním myšlenkám. Protože si včas uvědomili, že téměř každé podnikání je závislé na lidech. Bez nich to nejde. Pokud jsou zaměstnanci spokojeni, jsou obvykle schopni také nabídnout mnohem víc. A dokáží si toho vážit. Dovolil bych si ale připomenout jeden velmi důležitý fakt.
Nepleťme si sociální cítění úspěšných podnikatelů s ideologií levicových stran. To je diametrálně něco jiného.
Levicoví politici se obvykle snaží plošně řídit společnost, včetně podmínek a pravidel, za kterých mohou podnikatelé zaměstnávat lidi, často skryté za myšlenku ochrany zaměstnanců před zlovůlí zaměstnavatelů.
Levicoví politici u nás vládli dlouho a trvám na tom, že to nepřineslo nic dobrého. Jak jsem uvedl výše, mnohým podnikavcům ani existence nějakého Zákoníku práce nezabrání v tom, aby zaměstnance vydírali, ždímali, propouštěli po třech měsících, a nahrazovali jinými. Jenže tímto postupem se reputace podnikatele obvykle rychle rozkřikne a po nevelmi dlouhé době je pro něj obvykle problém sehnat schopné spolehlivé lidi. A to je cesta do pekel.
Naopak, ti úspěšnější i bez socialistické, politické direktivy velmi dobře vědí, jak se ke spolehlivým zaměstnancům chovat, aby byli spokojeni a odváděli v práci to nejlepší. Výsledky se obvykle dostaví a na konci je oboustranná spokojenost. Jsem silně pravicově smýšlející člověk, přemýšlel jsem, zda bych neměl pozměnit svůj názor na liberální kapitalismus. A odpověď je: NE. Právě proto, co jsem napsal výše. Žádný sociální stát nikomu nedá záruky, že se bude mít dobře. Všechno to vždy bylo, je a bude jen o lidech. Je to především o vlastních schopnostech.
Kdo má co nabídnout, určitě se nemusí bát, že si práci nenajde. Pokud kápnete na solidního zaměstnavatele, buďte rádi, buďte loajální a tak truchu vděčni za přízeň osudu. Pokud kápnete na „podnikavce“, úpřímně, žádnou lítost, rychle pryč a hledat dál. Mnozí v tuto chvíli namítnou, ale tolik pracovních příležitostí tady není, aby si mohl člověk vybírat. Mnohdy musí člověk sklonit hlavu, protože práci potřebuje. A to je dalším důsledkem zničující politiky levice. A to i té dnešní, vládnoucí. A proto bohužel ještě i dnes mezi námi podnikavci jsou. Je zde příliš mnoho omezení, které brání těm slušným a poctivým podnikatelům zaměstnávat lidi. Podnikavci si s tím obvykle hlavu nelámou. Většinou jsou to opatření, která plynou právě ze Zákoníku práce.
Minimální mzda, zákonem dané nároky zaměstnanců, od povinných přestávek až po placenou nemocenskou… Všeobecně zastávaným názorem je, že Zákoník práce zaměstnance chrání. Právě naopak. Podnikavec nařízení kdykoliv obejde, jedno zda zaměstná lidi na smlouvu, přes agenturu nebo úplně načerno. Naopak slušný podnikatel si mnohdy rozmyslí, zda zaměstnat, když si není jist, zda bude schopen vždy a za všech okolností dodržet paragrafy zákona. A tady je zakopané zvíře. Pokud by u nás bylo liberálnější, tržní pracovní prostředí, slušní zaměstnavatelé by neměli obavy zaměstnávat lidi s tím, že zaměstnají neschopného a pak se ho nezbaví.
Zcela určitě by se našlo mnohem více pracovních míst. A zcela jistě by se zaměstnanci museli snažit, aby si slušné místo udrželi. Věřím, že časem bychom vůbec nemuseli řešit něco takového, jako je třeba minimální mzda. Došlo by zde k tomu, co lze částečně pozorovat například v Praze. Nezaměstnanost velmi nízká, poptávka po pracovní síle převyšuje nabídku, hodnota práce se tedy zvyšuje a pokud zaměstnavatelé chtějí získat schopné pracovníky, musí prostě přidat… Jistě, nikdy asi nebude situace stejná na Severní Moravě jako v Praze, jsem si ale jist, že by to mohlo být mnohem lepší kdekoliv. Jen bychom se měli zbavit socialistického myšlení a najít dost odvahy jít do té trochy liberálně-kapitalistického rizika. Pokud by někdo chtěl namítnout, že kapitalismus tady máme víc než dvacet let a výsledky nic moc, dovolil bych si připomenout, jaký je to omyl.
Skutečný kapitalismus tady není a šedesát let nebyl. To, co dnes máme, je jen jiná forma socialismu. Možná je to trochu liberálnější socialismus, či sociální stát, jak chcete, ale pořed je to jen socialismus a určitá míra kapitalismusmu je zde jen „jaksi“ tolerována. A vo tom to je…
Čtěte také:
Kapitalismus je někdy opravdu nespravedlivý...jako sám život
17. listopad 1989: 22 let poté, aneb od socialismu k socialismu
Socialistický ráj nemůže fungovat