Sbohem Euro a Obamo. Pozdravujte v pekle!
Rok 2012 byl označován za magický či zlomový ještě dávno před svým narozením. S nadsázkou lze říci, že jako první nás na příchod roku s dvanáctkou na konci upozornili tvůrci filmu „2012“. 21. prosince letošního roku nastává konec Mayského kalendáře a tudíž i konec světa. Uvidíme. Osobně však na podobné zvěsti nevěřím. Snad každý má v živé paměti katastrofické scénáře s příchodem roku 2000. Letošní rok proto nehodlám nazývat rokem magickým, ale rokem zlomovým.
Letošní rok bude zlomový pro euro, eurozónu i celou Evropskou unii. Právě v tomto roce se rozhodne, zda euro přežije, nebo padne. Loňský rok nám snad jasně ukázal, že ani zvýšená četnost evropských summitů neodvrátí neodvratitelné – bankrot jižních států eurozóny. Řecko fakticky zkrachovalo. Itálie a Španělsko jdou stejnou cestou. Nové a nové půjčky, eurovaly či záchranné summity dluhovou krizi neřeší a nevyřeší. Zadlužení jednotlivých států eurozóny strmě roste. Jak dlouho budou investoři půjčovat Německu, aby mohlo pumpovat peníze do řeckých, italských či španělských dluhopisů? Již dnes je známa skutečnost, že pokud investoři přestanou půjčovat eurozóně, zkrachuje 15 ze 17 států platících eurem. Myslím, že toto číslo stojí za zamyšlení.
Evropská unie má v právě začínajícím roce na výběr ze dvou možností. Pokud se bude i nadále opíjet představou, že těsnější integrace, nové půjčky, společná rozpočtová politika apod. vyřeší astronomické dluhy, máme v Evropě zaděláno na velmi „pěknou“ hospodářskou recesi a s tím spojené nepokoje. Nebo si snad německá kancléřka myslí, že se občané jednotlivých států EU smíří s představou, že v době hospodářského poklesu, bude výši daní, dávek, mezd a důchodů určovat Berlín? Takovým optimistou opravdu nejsem.
Druhá cesta nabízí Evropské unii návrat k původní celní unii. Myšlenka volného obchodu, služeb, kapitálu a osob byla vynikající do té doby, než Berlín pochopil, že právě díky tomuto projektu se může Německo stát pánem Evropy bez vypálení jediné kulky. Je smutné a zarážející zároveň, že tolik států Německu na jeho hru skočilo. Ostatně i u nás se najdou politici (zejména z ČSSD a TOP 09), u kterých si nejsem jist, jaké mají vlastně státní občanství a čí zájmy hájí?
Přeměna EU v zónu volného obchodu je východiskem z dnešní krize. Neříkám, že je příjemná či bezbolestná, ale je to cesta, která vede k nějakému cíli. Rozhodně to není dnešní kruhový objezd bez možnosti odbočení. Snad každému je jasné, že tato varianta nepočítá s eurem a všemi bruselskými institucemi. Návrat k národním měnám nebude snadný, ale rozhodně bude přínosnější než současné přešlapování na místě.
Evropa pro svoji prosperitu nepotřebuje euro, evropské byrokraty, různé komise či parlamenty. Evropa potřebuje návrat ke svobodnému trhu. Dnešní polosocialistický model je cestou do pekel.
V letošním roce se také uskuteční prezidentské volby ve Spojených státech. Zatím není jasné, který republikánský kandidát bude Obamovým vyzyvatelem. To vše ukáže čas. V tuto chvíli je jasné, že Barack Obama zklamal. Slibovaná změna nepřišla. Z velkého očekávání se stalo velké rozčarování. Mnohým voličům došlo, že současný americký prezident buduje sociální stát evropského střihu, který právě v Evropě krachuje fakticky v přímém přenosu. Je zajímavé, že Obama jde stejnou cestou jako evropské sociálně demokratické strany. Uvádí v život něco, na co nemá peníze.
Obamova zahraniční politika se stala oprávněným terčem kritiky. Spojené státy vyklízejí pozice a přenechávají mezinárodní hřiště jiným hráčům. Zvláště z Číny se stává velmi aktivní hráč. Již dnes Peking masivně investuje do Afriky a posiluje zde svůj vliv. Ptáte se po důvodu? Afrika je země oplývající obrovským nerostným bohatství – ropa, plyn, zlato či železné rudy. To jsou suroviny, po kterých je v Číně hlad. Ostatně rychlý růst ceny zlata byl zčásti způsoben i tím, že ve velkém nakupovala právě Čína.
Nejsem přehnaným obdivovatelem Ameriky, ale obávám se, nového světového uspořádání, ve kterém nebudou hrát hlavní roli Spojené státy, ale nahradí je Čína s Ruskem. Peking ani Moskva nejsou zárukou svobody, demokracie a bezpečnosti.
Doufám, že v letošním roce procitne Evropská unie z bláznivého snu o společné evropské měně a vrátí se ke kořenům tržního hospodářství. Doufám také, že procitnou američtí voliči a pošlou Baracka Obamu do politického důchodu. Přejme si, aby rok 2012 byl rokem zlomu a nikoliv pokračující stagnace.
Čtěte také: