Prezident Klaus svým projevem vytřel zrak nejenom Klausobijcům, ale také Havlobijcům
Klausův včerejší projev na rozloučenou s Václavem Havlem byl velmi dobrý. Podle očekávání. Přesněji řečeno, podle mého očekávání. Z diskuzí na sociálních sítích a ostatních internetových diskuzích vyplývá, že mnoho Klausobijců bylo z prezidentova projevu překvapeno až zklamáno. Zklamáno v tom slova smyslu, že jej v podstatě nemohou kritizovat.
V celém nekrologu se nenajde ani jedno jediné slovo, za které by jej mohli Klausobijci vypeskovat. Tuším, jaký mají vztek a mám z toho radost. Zároveň však Václav Klaus jedním ze svých nejlepších projevů v prezidentském úřadu vytřel zrak i všem Havlobijcům.
Někteří autoři v minulých dnech totiž přišli na různých internetových serverech i blozích s články, které jsou vzhledem k úmrtí exprezidenta neadekvátní, zbytečně dryáčnické a veskrze primitivní. Jako by oba tábory příznivců obou klíčových postav našich dějin nebyly schopny vnímat, že dva ideoví odpůrci nemusí být nutně nepřátelé na život a na smrt, byť si to média v uplynulých letech velmi přála.
Navíc je třeba říci, že Klaus a Havel nejsou ideovými odpůrci v pravém slova smyslu. Zejména v těchto dnech je více nez na místě hledat témata, která je spojují. Troufám si říci, že těch je ostatně drtivá většina. Od shodného pohledu na fungování právního a demokratického státu až po nutnost směřování České republiky k západním strukturám.
Ze slov prezidenta Klause byl cítit respekt a úcta, kterou si zaslouží i ten, jehož ne všechny názory sdílíte také vy osobně. Klausův příkladný postoj by měli reflektovat i zaslepení Havlobijci. Samozřejmě, že to samé platí i pro laciné Klausobijce.
Rozum zůstává stát nad primitivními výkřiky do tmy, které zaplavují internetové diskuze povykem nad tím, že prý to Klaus nemyslel upřímně. Ano, když už se nedá nic vytknout jeho slovům, začnou tito zaslepenci zkoumat prezidentovy myšlenkové pochody. A samozřejmě mají hned jasno. Klaus je pokrytec, který svá upřímná slova vlastně myslel neupřímně. Podobné výlevy jsou často oboustranné a jak jsem již naznačil zkraje tohoto textu, krkavčí a senzacechtivá tuzemská média je ráda přiživují.
Eportal.cz jde naštěstí jinou cestou. My věříme, že si toho naši čtenáři váží.( menší promo, pozn. autora)
Klausův důstojný projev nad ostatky Václava Havla jasně prokázal pevný charakter a pokoru, jejíž absence je mu jeho „věrnými“ vyčítána.
Až budou ti, co neúctivě nazývají Václava Klause v bezpečné anonymitě internetových diskuzí „tuneldědkem“ či „zlodějem per“ zase chrlit své nadávky, měli by vzpomenout včerejšího nekrologu a chytnout se za nos.
Někteří moji přátelé a známí zase v těchto dnech hovoří o tom, že se buduje jakýsi kult Václava Havla, který jim prý připomíná budování kultu Klementa Gottwalda. Jakoby nechápali rozdíl mezi důstojným rozloučením s demokratem Havlem a diktátorem typu Gottwalda, který má na rukou krev. Jistě, každý pohřeb je do jisté míry přehnaně nostalgický a plný patosu. Několikanásobně to platí pro pohřeb někoho, kdo byl před 22 lety zvolen prosledním československým a zároveň prvním demokratickým prezidentem po 40 letech vlády komunismu.
Proč si ale právě prostřednictvím státního pohřbu nepřipomenout staré dobré časy první republiky v čele s její ikonou T. G. Masarykem? Naši prarodiče a praprarodiče jistě vzpomínali po celý svůj život, že byly podobnému obřadu přítomni. Případně, kdy se dozvěděli o Masarykově úmrtí a jestli celý obřad poslouchali v rádiu.
Jsem přesvědčen, že i nás se budou naše děti a vnuci jednou ptát, kde jsme zrovna byli, když zemřel poslední československý prezident. A v tu chvíli bude málo důležité, že jsme třeba nepatřili k Havlovým příznivcům a měli jsme o jeho prezidentování pochybností. Ač se nám to líbí nebo ne, Václav Havel je klíčovým symbolem demokratických změn naší země a navždy bude jednou z nejdůležitějších postav novodobých dějin Českého státu. Ostatně, to samé si myslím i o současném prezidentu Klausovi...
Pokud dnes voláme po větším vlastenectví, měli bychom prezidentský úřad ctít, i když jej právě nevykonává osoba nám ideově blízká. Ostatně, myšlenka, že by snad na Hradě mohl někdy usednout někdo nám 100 % blízký, je ryze socialistická a utopistická. Taková dokonalost prostě neexistuje. Stejně jako neexistuje dokonalý svět, kde se všichni budeme mít dobře. (správně, milý čtenáři, v této části textu útočím na socialisty).
Ano, státní pohřeb je ze své podstaty patetický a citově poněkud přeslazený. Pokud se ale statisíce Čechů a Češek několikrát týdně dojímají nad stupidními telenovalemi, proč by pro jednou nemohli cítit jisté pohnutí při události, která je skutečná?
Státní pohřeb a vše co s ním souvisí je vynikajícím nápadem i z jiného důvodu, než je prokázání úcty zemřelému Václavu Havlovi. Za zdařilé považují především „okopírovat“ některé části ze státního pohřbu T. G. Masaryka. Není od věci si občas připomenout první republiku a prvního československého prezidenta takto v praxi. Vcelku lhostejno, do jaké míry každý z nás oceňoval jeho působení v tuzemské politice.
Závěr své dnešní glosy bych si dovolil převzít z projevu Václava Klause. Stejně jako pan prezident, tak i já si myslím, že úmrtím bývalého prezidenta Havla jedna polistopadová etapa nekončí. Stěžejní Havlovy myšlenky o fungování demokracie, prosazování základních lidských práv a celkovém pojetí právního státu jsou totiž nadčasové...
Čtěte také:
Jak bystrý intelektuál Havel nakonec podlehl unylému Ptydepe Evropské unie a socialistů 21. století