Studený vítr z Pchjongjangu
Poslední předvánoční víkend zůstane navždy dnem, kdy nás opustil Václav Havel. Jedna z nejzásadnějších událostí nejen prosince, ale celého roku 2011, v jejímž stínu se však stalo něco podobného, co lze nadneseně ve světovém měřítku považovat za ještě důležitější. Byli jsme svědky paradoxu, kdy při smutku nad ztrátou velké postavy demokracie se světu i trochu škodolibě ulevilo – ve svém pancéřovém vlaku podlehl infarktu diktátor, tyran, nevyzpytatelný velký vůdce KLDR Kim Čong-il.
Tyranovláda pustošení na oko skončila a zbídačená země se zahalila do smutečního hávu. I na takovou dálku je cítit, že povinný smutek je ne nepodobný atmosférám, které jsme zažili i v našich luzích a hájích. Pompézní pohřeb, nabalzamování, oplakávání a dveře historie se navždy uzavřou. Za nedlouho zůstane pro svět jen titulkem v novinách, odkazem v podobě obřích soch, nedostavěných elektráren a nefungující ekonomiky. Ale co bude dál?
Korejská lidově demokratická republika je jednou z posledních nebezpečných totalitních bašt na světě. Obrovský koncentrační tábor, ve kterém jsou denně lidé nuceni k hladovění, jsou vykořisťováni a jsou jim upírány jejich práva a svobody i přes svoji zdánlivou zaostalost disponuje neznámým množstvím zbraní hromadného ničení a jednou z největších armád světa. Jurij Grabovski, ruský velvyslanec pro jadernou bezpečnost již v roce 2007 odhadl množství přechovávaného plutonia v množství, které by vystačilo na výrobu skoro třiceti jaderných bomb. V roce 2003 KLDR oficiálně odstoupila od smlouvy o nešíření jaderných zbraní, v letech 2006 a 2009 provedla dva jaderné testy. A to už jsou informace, které se ignorovat rozhodně nedají.
Kim Čong-il odchází, Kim Čong-un přichází. Téměř neznámý nejmladší syn, o kterém se můžeme jen dohadovat, kdy se vůbec narodil, kde studoval, jaké má předpoklady k tomu, aby byl silným vůdcem, je nyní nejpravděpodobnější postavou, která stane v čele a bude udávat další rytmus. Svět může jen odhadovat, jakým směrem se budou události po smrti „velkého vůdce“ ubírat. Uvědomí si následník svoji moc, půjde v militantních šlépějích svého otce (pokud byl vůbec jeho otcem), nebo podlehne možnému boji jednotlivých frakcí, které se při změně vůdce budou chtít osobně po letech utlačování protlačit k moci a podílet se na kolektivní vládě?
Ve hře je několik scénářů, s pozitivním i negativním průběhem, od pomalé kapitalizace, ekonomických reforem a lehkého uvolňování režimu tak, jak jsme tomu svědky na Kubě až po občanskou válku, případně válku s Jižní Koreou a Japonskem, která by mohla přerůst do globálních rozměrů. Potvrzuje se, jak důležité je znát svého nepřítele. A o KLDR a Kim Čong-unovi toho víme stále až nebezpečně málo. Ať už se Kim Čong-un zachová jakkoliv, bude to překvapení.
Doufejme, že zbytečné chřestění zbraněmi nebude na denním pořádku a v ekonomicky nejisté době se nebudeme vracet do dob studené války. Tyto dny patří nenávratně minulosti a u toho by mělo i zůstat. Snad „nový Kim“ překvapí svým vstřícným přístupem a uvědomí si, že jen tak se může pokusit svoji zemi vyvést z problémů, ve kterých se nyní potácí.
Čtěte také:
Komunističtí zločinci před soudem. „ Já nic, to ti ostatní….“
STUDIE: Nutnost protiraketové obrany ve 21. století