Jane Rejžku, a k jaké bolševické mafii si za normalizace patřil ty? Vyklop to!
Jan Rejžek je Bůh! Jan Rejžek řídí osudy jiných! Jan Rejžek dští síru i plameny na ty, kteří mu nejsou po chuti. Bez výčitek je odstřeluje, bez lítosti jim ničí životy, bez slzy u oka šlape po tom, co sám nikdy nedokázal.
Tuto svoji soukromou zášť předkládá čtenářům či divákům jako Písmo svaté. Bez Rejžka bychom byli v rejži: Nevěděli bychom, že je Vondráčková bolševická mafiánka, že Gott byl ještě během přestavby takříkajíc „přizdisráč“, že… Tak dost, to stačí. Neplivejme!
Chcete-li však přesto proniknout mezi Rejžkovy plivance důkladněji, velký Bůh je tak milostiv, že vám je předloží ve zhuštěné podobě. Jeho Bibli, alias „nejhustší výměšky z let 1984 až 2003“, naleznete už v září na pultech knihkupeckých obchodů. Nekoupíte-li, nepochválíte-li, božský plivanec, ba možná i úder, dopadne i na váš týl!
Prostřednictvím Boha Rejžka už víme, jaké byly nuly skoro všichni populárové za dob komunismu. Nevíme však třeba, jak je možné, že se tihle populárové prosadili i v éře volnotržních vztahů. Žádáme vysvětlení, náš Bože! Vyklop to, Rejžku!
Ti zvídavější z vás se možná touží dozvědět více. Kdo je oním kazatelem? Kdo je ve skutečnosti Bůh Rejžek? Kdo řídí naše uhemžené životy tím „správným“ směrem?
„Fakulta žurnalistiky je škola s výrazně politickým zaměřením. Zaujímá v tomto směru specifické postavení v systému našich vysokých škol. Proto klade zvýšený zřetel na komunistickou výchovu posluchačů. Má k tomu i příznivé podmínky, které plynou ze soustavných kontaktů se společenským děním, z výběrového řízení a z omezeného počtu posluchačů...“ (autentická citace z Cyklického programu komunistické výchovy na fakultě žurnalistiky University Karlovy, Praha 1975)
Výše popsaná škola „bolševicky tvůrčího psaní“ byla almou mater i našemu Bohovi - Jan Rejžek si odtud odnesl diplom v roce 1977. Ještě předtím však stačil svým perem potřísnit komunistický deník Jihočeská pravda. Bolševičtí kolegové mu zde dokonce vymysleli familiérní přezdívku „Trojtečka“. To ještě netušili, že mají v proletářském kolektivu budoucího Boha.
Svůj diplom zúročil, tehdy snad ještě jen polobůh Rejžek, v Melodii, komunistické, převážně „osmdesátkové“, předchůdkyni pozdějších Bravíček. Zde působil jako redaktor. O jeho pisatelskou přízeň se tak mohly ucházet muzikantské mafiánské klany vágnerovců, štaidlovců, hannigovců a jiných.
Zbývá proto jen položit kacířsky hříšnou otázku: Jane Rejžku, a k jaké bolševické mafii si za normalizace náležel ty? Vyklop to!
PS: Po roce 1989 to Bůh, jak jistě všichni víme, rozjel naplno. V médiích všeho druhu dostává záviděníhodný prostor. Proč? Zanadávat si na poměry i na režim, když se nám zrovna nedaří, je příjemné. Ještě příjemnější je, pliveme-li kolem sebe v duetu. S někým z televize, s někým z novin, s někým z rádia. Jan Rejžek je vždy po ruce, vlastní monopol na plivance! Ó, Bože, odpusť, ale pro mne je pravda vším!