BigBrother a VyVolení: Fetiš intelektuálů a úplatných novinářů
Jak se zdá, letošní okurková sezóna opravdu je všechno možné, jen ne nudná. Nejprve nechal premiér policejně ztřískat mejdan na soukromém pozemku, a pak složitě hledal a nenašel slova zdůvodnění a vysvětlení. Poté se jal stylem „ber kde ber“ hledat ministra kultury, do čehož si z nějakých záhadných důvodů nechal mluvit nátlakové skupiny umělců, číhajících za zády jednotlivých adeptů na budoucí prebendy ze státní kasičky. O završení dojmu, že jsme se kolektivně přestěhovali do nějakého velkého ústavu choromyslných, se stará rozbíhající se kampaň k televizním reality show Big Brother a VyVolení.
Malé vysvětlení: nepatřičný pocit nemějme u té přehršle článků na téma těch pořadů v našem tzv.seriózním tisku (zejména se o náležitou popularitu show stará Mladá fronta Dnes, která postupně metamorfuje z tisku seriózního v jakýsi hybrid na půl cesty k bulváru). To patří k byznysu, a tyto TV pořady nic jiného než byznys nejsou a nemají být. Producenti, kteří vloží nemalé peníze do licence formátu, do přípravy show, do celé logistiky a organizace, samosebou vloží i jisté peníze do novin a novinářů, aby se jejich úsilí náležitě zveřejnilo. Pocit, že jsme v blázinci, nám navozují a jistě v brzkém budoucnu budou stále masověji navozovat intelektuálové, kteří nad podobnými TV formáty budou hořekovat, kterak jsou nízké, podlé a škodlivé. Takoví intelektuálové, jako obyčejně, nepochopili zhola nic. Jen obtěžují veřejnost svým egem a dostávají k tomu dramaticky naddimenzovaný mediální prostor.
Započal s tím (v MFD 13.8.) Robert Blanda. Napsal o reality show například tato nesmrtelná slova: „Je to klam od samého počátku. Všechno je to zmanipulované a zinscenované. Účinkující jsou vykořeněni ze své skutečné reality a přesazeni do reality televizní. Tvůrci a konstruktéři této „reality“ zde bezostyšně zneužívají lidských emocí. Na jedné straně vykořisťují charisma marketingově vykastingovaných soutěžících, na druhé straně lisují individualitu každého jednotlivého diváka do archetypu emočně okoralého zprůměrovaného jedince.“
Blanda zde podal esenci všeho, co různí intelektuálové na adresu těchto reality show řeknou (a co v průběhu let mnohokrát a marně řekli na adresu televizní zábavy a televizní kultury obecně). Skoro je zbytečné k tomu cokoli dodávat, protože v jednom malém odstavečku se Blanda sám usvědčil ze všech intelektuálních falší a falz, jakými takový intelektuál typicky operuje. Při posuzování reality show totiž říká:
- Je to lživá a nereálná realita, vytvořená manipulátory.
Zapomíná dodat:
- Jistě, ale to přece všichni víme, to je podstata té show, ne její skrytý kaz.
Dále Blanda říká:
- Manipulátoři zneužívají soutěžící.
Zapomíná dodat:
- Ano, ale ti soutěžící jsou tam dobrovolně, sami přišli, sami mohou kdykoli odejít, pravidla hry znají, přistoupili na ně.
A dále Blanda říká:
- Tyto reality show ohlupují televizní diváky, zbavují je individuálního postoje ke světu a hoblují je do univerzálního kadlubu.
Zapomíná však dodat:
- Ano, ale divák má doma na své „bedně“ vypínač a nic na světě jej přece nemůže donutit, aby se nechal ohlupovat nějakou reality show proti své vůli. Je to výhradně věc jeho osobního svobodného rozhodnutí.
Blanda zde zaujal pozici typickou pro intelektuála levicového, který je přesvědčen o tom, že právě a pouze on je nositelem správných kritérií - estetických, etických atd. Že je oprávněn tato svá kritéria vnucovat ostatním a že je tím dokonce zachraňuje před nějakým nebezpečím, takže by mu měla náležet němá a slepá poslušnost zachraňovaných a samosebou i jejich vděk. A teď posuďte, kdo tu kým manipuluje a kdo je nositelem skutečného nebezpečí?
Navíc je to právě Blanda a podobní, kdo svými hysterickými útoky tu obyčejnou, nikterak originální či překvapivou, jen v obsahu dosud neviděnou televizní zábavu povyšují na fenomén a slouží jeho zviditelnění. Odjakživa platí, že negativní reklama je nejlepší reklama - vyvolává zvědavost. Na místě těch televizí bych si Blandu začal platit. Nebyly by to vyhozené peníze.