Premiér Paroubek to přehnal se steroidy. Momentálně se nachází v křeči!
Křeč! Jiřímu Paroubkovi se poprvé od jeho usednutí do premiérské sesle dělají mžitky před očima, čelo se mu zalívá mrazivým potem ještě více, než je obvyklé, a třesu nejmocnějších rukou v zemi si nelze nepovšimnout. Co se stalo?
Paroubkův image tvrdého hocha přestává účinkovat! Premiér, místo toho, aby zmírnil, do sebe sype stále nové steroidy a na veřejnosti dále zatíná bicepsy. Jenže veřejnost již jeho ráznost přestává bavit. Byla to příjemná změna: po nemastném Špidlovi a neslaném Grossovi přišel úderník Paroubek neboli, řečeno pseudomatematickou rovnicí, „Zeman mínus bonmoty“.
Avšak Zeman, jakkoliv neurvalý, působil dojmem, že je svůj, že je originál. Paroubek dává tušit, že jeho tvrdost je jen maska, podporovaná dennodenním mlsáním steroidů. Byl pro rázný zásah vůči technařům, jenže po mele, již zásah spustil, vyčinil premiér úskočně ministrovi vnitra Bublanovi, že „měl lépe zvážit reakci dalších politických hráčů“. Prostě: Paroubek si s křížkem po funuse uvědomil, že to s rázností přehnal. Že už jeho „tvrdá ruka“ dosáhla vyššího stupně tvrdosti, než si obecenstvo přálo.
Jenže steroidy jsou návykové. Paroubek opakuje tutéž chybu. V hodinovém interview, jež vysílalo tzv. nekomerční, pražské Radio 1, opět vytáhl pěsti. Teenagerského moderátora, který zjevně nebyl člověkem na pravém místě, cupoval asi takovým stylem, jakým buldozer ničí plážový hrad z písku. Ano, Paroubek je buldozer, to byl Zeman také, jenže Paroubkův buldozer postrádá brzdy. Neumí se povznést a s gentlemanskou shovívavostí ušetřit slabšího protivníka dalších, zhola zbytečných ran. A veřejnost toto vnímá, vidí, že Paroubkovi je gentlemanství cizí, že je neřízenou střelou, z kopce rozjetým buldozerem. Proto se teď růst premiérových preferencí zastavuje.
Paroubek v uplynulých měsících překvapil, to je nesporné. Jenže kvůli tomu, že jeho postoje nevycházely z vlastního nitra, nýbrž byly jenom výsledkem herecké etudy „Terminátor 4: Česká mise“, teď premiér – v opojení předchozím úspěchem – přepíná své svaly, neb nezná správnou míru onoho divadelního výstupu.
Zapomíná, že česká veřejnost má raději rázného a spravedlivého – a lidského – Krakonoše z Večerníčků než předopovaného a přetechnizovaného Terminátora bez špetky citu.