Vážený pane Guži, vážení členové platformy „Jsme s vámi, buďte s námi 2012: Romové jsou také Češi“, nemám nic proti tomu, abyste měli klidně 200 míst ve sněmovně, 81 senátorů a klidně i všechna místa zastupitelů ve všech městech a obcích. Nechť Romové klidně řídí tuto zemi, nechť řídí kraje, města i obce ke všeobecnému blahu lidu i státu samotného. Nechť se tak stane ihned v okamžiku, kdy dostatek Vašich elit v různých oborech lidské činnosti získá na svou stranu voliče v České republice, mající dokonce rovné volební právo – ve kterém by mohla být Vaše síla zejména, neboť každý Rom z posledního ghetta má stejnou sílu volebního hlasu, jako kdokoli jiný, bez rozdílu zásluh a dosavadního vztahu k České republice. Chcete-li toho však docílit předem zákonem zaručeným počtem Romů, tedy popřením principů Ústavy, principu rovné volební soutěže (o jejímž stavu si i tak myslím své, ale budiž), popřením svobody občanské volby a dokonce i zavedením čistokrevné diskriminace Čechů v té nejprůzračnější podobě, tak už raději opravdu zapřáhněte povozy a jeďte o dům dál.

Předně je třeba představitele platformy vyvést ze základního omylu: Romové nejsou Češi. K tomuto základnímu faktu netřeba dalšího komentáře. Kdyby byli Čechy, stejně jako by v takovém případě byli Čechy například Ukrajinci, Vietnamci, Bulhaři, Rumuni nebo Maďaři, pak bychom tu neměli antidiskriminační zákony, diskriminující zdravý rozum a svobodu volby, neměli bychom zákony o menšinách, vládní rady, nebo speciální instituce, které „řeší romskou problematiku“. Zadruhé: existuje přirozená rovnost mezi právy a povinnostmi. Tuto přirozenou rovnost sice politici v praxi a v každodenním životě lidí významně pokřivili existencí výše uvedeného, nicméně z hlav většinové společnosti ji nikdy, kdyby se pod sankcí snažili, nevymažou. Je totiž opravdu přirozená. Ba co víc, já jsem dokonce přesvědčen, že teprve plnění povinností zakládá možnost mít práva. Místo toho jsme nakonec svět opět pokřivili, když jsme z domnělých práv uměle udělali práva tzv. „lidská“, aniž by tato byla založena plněním byť sebemenších povinností. No a za třetí velmi silně pochybuji, na základě osobních zkušeností ze života ve Slaném, na Kladně a v Mostě, že drtivá většina Romů chápe význam pojmů domov a vlast, na jejichž správě by se chtěli podílet na základě předem garantovaných kvót. Těmi totiž není to, co je někde napsané. K domovu a vlasti se člověk chová úplně jinak, než drtivá většina Romů v reálu, tedy s úctou a pokorou, zejména když je sdílí s dalšími.

Před pár dny jsem označil kroky jednoho bojovníka za „práva menšin“ za zdroj stavu, kdy se i z doposud normálních lidí stávají rasisté (více zde). Návrh platformy „Jsme s vámi, buďte s námi 2012: Romové jsou také Češi“ na zákonné právo početního zastoupení ve veřejné správě je přesně ze stejné kategorie. Chcete-li, aby Češi opravdu podlehli volání Vandasů a jim podobných, pak přicházejte s podobnými návrhy stále častěji. Nedivte se však, že odpor vůči Romům, a to mnohdy bohužel i vůči jedincům a výjimkám z Vaší komunity, kteří si to za svou dosavadní snahu absolutně nezaslouží, bude narůstat. To, co jste navrhli teď, je totiž výsměch do očí Čechů, z jejichž peněz tu drtivá většina Romů žije své životy, zatímco své živitele stále častěji obviňuje z rasismu a nesnášenlivosti. Zdaleka nejhorší na tom všem ale je, že Vy to za výsměch nepovažujete a myslíte to nikoli jako vtip, ale opravdu vážně, což jen dokazuje naprosté nepochopení reality a nemožnost rozumné dohody se samozvanými romskými předáky.

Nároky kohokoli na nová samostatná práva pro určitou skupinu lidí v České republice nesmíme už z principu, nikoli jen kvůli Romům, připustit. Dosavadní práva pro různé skupiny obyvatel pak musíme naopak vrátit na stejnou úroveň, jako mají Češi. Bez výjimek. Mimochodem, v kontextu tohoto článku a v něm prezentovaného názoru považuji za rasistické přímo ze strany státu už i samotné názvy takových organizací, institucí či orgánů, jako je Rada vlády ČR pro záležitosti romské menšiny. Jakmile stát sám začne rozdělovat lidi a řešení problémů ve společnosti podle etnické příslušnosti občanů, nemůže se divit, že to občané dělají také. 

Další články a informace o autorovi jsou k dispozici na www.frantisekmatejka.cz

Čtěte také: