Takova diskuze uz tady probehla nekdy koncem myslim ze 18. stoleti, jestli altruismus neni urcitym zpusobem jenom egoismus. Nakonec dosli az k absurdnimu (teoreticky) zaveru, ze kdyz chceme pro nekoho vykonat dobro, musime ho nenavidet, abychom nejednali z egoismu. Analyza Lukase Kovandy je zajimava, ze obohacuje problem o pohled dnesni doby na altruisticke jednani, kdy muze cast verejneho mineni oznamkovat takove konani dobra jako slabost, a tudiz neni takovy subjekt vhodnym kandidatem na postaveni, kde ma vykonavat spolecensky zodpovedne a zavazne rozhodovani.