Minimálně svědčí o "petrifikaci" názorů, a nejen u pana Engela, ale celé odborářské "klaky". Názorů tak vlastních všem totalitním strukturám. A je to v pravdě i taková pěkná ukázka české malosti a xenofobie. Jejím dokladem jsou právě i zažitá klišé, jako jsou ona slovní spojení z dob spíše dávno minulých, "turecké hospodářství" nebo ono "dohadovat se jak Židi na trhu" a podobně. O čem to ale svědčí? Jen o nepochopení, o nedůvěře a neschopnosti pochopit jinou mentalitu. O myšlenkové až stereotypní  dogmatičnosti, kdy mnohé již dávno neplatí? Nemluvě o pochopení něčeho tak nehmatatelného, jako je kouzlo orientu, genius loci určitého místa a také nepsaných zvyklostí. Orientální trhy, súky mají kouzelnou a neopakovatelnou atmosféru, kde se dohadují jen tak mimochodem všichni zúčastnění, a mnohdy i turisté z Evropy, z Čech. Dost možná to svědčí i o neschopnosti pochopení prostého přínosu cizích zvyků pro každého jedince, pro jeho obohacení. O neochotě bourání zdí a plotů, a nejen mezi lidmi, mezi kulturami. A tedy o neschopnosti zapomenout například i na takzvané "třídní" dělení společnosti.

Možná to svědčí pouze o tom, že pokud byl v cizině, tak stejně jako většina českých turistů, byl nespokojen s nezvyklým jídlem, divným personálem a lidmi vůbec? Možná se mu nezdálo vše dost dobré? Usmívající a úslužní lidé, mu byli jako většině spíš podezřelí, protože určitě neměli dobré úmysly. Proč by se jinak stále usmívali? Ano, i to je jistě možné, a je to důsledek dob minulých. Nemusí to vůbec nic zásadního znamenat. Snad to jen svědčí o neschopnosti přijmout a pochopit jiné vnímání a vidění světa. U předsedy LOKu, snad dobrá výbava, nevím. U člověka, a u doktora tím spíš, výbava velmi pofidérní. Neznám ale pana doktora osobně, a nechci mu křivdit. Snad to tak není, snad to tak jen působí na mne.

Martin Engel, který před rokem 89´ pracoval v nemocnici MV (ministerstva vnitra) je ale nyní už placeným předsedou Lékařského odborového klubu, po té co byl "sežrán" vlastní akcí "Náš exodus, váš exitus". Tak tomu přeju, tedy že se dočkal alespoň jistého vděku a neskončil na ulici jako nezaměstnaný. Ne nadarmo se ale říká, že koho chleba jíš, toho píseň zpívej. A potud snad lze pochopit postoje předsedy odborového klubu lékařů. Bohužel obraz lékařů a lékařských odborových organizací už značně pošramotila ona pověstná akce "Děkujeme, odcházíme", zvláště kvůli nechutným heslům jako byl právě "Náš exodus, váš exitus" apod. Autorem akce byl  Jiří Hrabovský, bývalý redaktor České televize, té "komunistické" který komentoval dění nejen v únoru 89´, ale také právě v bouřlivých listopadových dnech toho roku. Všichni redaktoři byli velmi dobře prověřeni.

A proč to tady všechno vlastně povídám? To je velmi prosté.

Snad jen proto, aby mladí lidé, a ti co to třeba nevědí, nebo se o politiku nezajímají, věděli s kým vlastně mají tu čest. Kdo vymýšlí a organizuje, stejně jako pak vede všechny akce odporu proti reformám, proti zeštíhlení a zefektivnění státu, proti restruktualizaci zdravotnictví. A tím i proti omezení přerozdělování financí, a dalším tolik potřebným věcem, v přebujelém a nefunkčním systému. Tento boj, nejen v politice, různou formou, a mnohdy dokonce za účasti kriminálních živlů, a pod záštitou zkorumpovaných soudců a policie, probíhá neustále a od roku 90´nepřetržitě, a tyto síly bohužel vyhrávají. Je jedno, jsou-li to mafie soudní, propojené s policií, mafie tzv. kmotrů, té či oné zájmové s, politické či odborářské klaky. Dokladem toho všeho, je i současná situace, to co se děje dnes.  A vůbec netvrdím, že snad naše takzvaná pravice, a tedy i koaliční vláda, není prolezlá prospěcháři a pohrobky z dob minulých. A navíc některé kauzy nasvědčují tomu, že aktéři z různých politických stran, jsou navzájem propojeni a propleteni složitou sítí společných, a hlavně finančních zájmů.

Tak to prostě je. A ani netvrdím, že snad je vše dobré, a funguje jak má. Netvrdím, že koaliční pravicové vlády dělají vše dobře a bez chyb. Netvrdím, že zájmové skupiny podporující právě politické strany napravo, jsou snad jiné a lepší, než ty co podporují levici. Naopak, mnohdy jsou to ty stejné, a korumpují jak pravicové, tak levicové politiky, čehož krásným dokladem byla například kauza Pandur, a asi i další vojenské zakázky. Zatímco v zahraničí je vyšetřují, u nás je ticho po pěšině. A snad právě proto se domnívám, že je potřebné a důležité posuzovat spíš ideje, myšlenky, než jednotlivé aktéry. Tedy to co by mělo a mohlo fungovat a je možné, je realizovatelné; oproti tomu, co je nereálné, neuskutečnitelné a je jen a jen ve vlastním zájmu slibované. A poznat to jde vskutku snadno. Mnozí uvažují totiž přesně tak, jak bylo na začátku zmíněno. Sliby, úsměvy, a řekl bych mnohdy až servilita, vše ovšem za jiným účelem, než je ten proklamovaný. Ti, co tak uvažují, nejenže dle toho jednají, ale také pak podle toho i hodnotí a soudí ostatní. Stačí jen pozorně naslouchat a trochu si i pamatovat. A samozřejmě to také znamená, nemít sám máslo na hlavě. Tedy ono "nebát se, nelhat a nekrást"!

A jde právě o tyto používané mechanismy, které vyvolávají ve společnosti rozkol. Jde také o kontinuitu v jednání, o naplňování volebních slibů. V aktuální době, a také na adresu vlády, premiéra Nečase a ODS, bohužel pohledu velmi tristního. Přesto si myslím, že stejně jich nejvíce naleznete právě v odborech, a také v ČSSD a KSČM. Ti lidé jsou jak vystřiženi z dob minulých. Jejich rétorika, jejich argumentace, je usvědčuje. Nemůže se pak nikdo snad ani divit tomu, že jejich zájmy a tedy i pozice, jsou podobné až stejné, a že na nich také dokonale spolupracují, a to i přesto, že to popírají. Samý soudruh, bývalý ale i současný komunista, odborář, či jen jejich nohsledi a napomáhači. Tedy i z řad novinářů, redaktorů, a dalších profesí, vytvářejících mediální obraz, profesí kontrolujících a dohlížejících na veřejnou správu. Mnozí v oněch dobách etablovaných, vystudovaných a mnohdy velice dobře prověřených. Dle mého soudu, jednoduše pohrobků totality. Nebo snad Vy opravdu věříte těmto lidem, kteří už nejednou prokázali, že je jim úplně jedno, kdy, kde, komu a čemu slouží? Hlavně když to vynáší.

Čtěte také: