„Disidenta“ Hnízdila cenzurují česká média aneb nový řád světa přichází
Jako vždy, když je svět zkoušen válkami, nemocemi či ekonomickou krizí, také ve dnešní době se vyrojilo mnoho spasitelů a věrozvěstů, kteří sní o zbrusu nových pořádcích. Počínaje pány Pehem, Kellerem a konče podnikatelem Babišem či lékařem Hnízdilem. Naposledy jsem si přečetl „vizionářský“ blog právě od lékaře Hnízdila. Na konci svého textů si stěžoval, že jeho veledílo nechtěli otisknout v MF DNES a poté ani v Lidovkách. Nedivídm se. Takový sektářský paskvil bychom nejspíš neotiskli ani na eportal.cz. (ha ha)
Do jisté míry chápu, že jsou lidé znepokojeni ekonomickou krizí a jejím řešením, které nám nabízejí představitelé Evropské unie v čele s bývalým maoistou Barossem a spol. Dovedu si představit, že jsou Češi rozhořčeni, když musí každý den číst a sledovat v televizi o dalších korupčních případech ve všech patrech tuzemské politiky a byznysu.
Je třeba se však na všechny tyto obyčejné lidské nešvary dívat shovívavě a jaksi s nadhledem. Není přeci možné věřit tomu, že nyní přijde na svět nějaký nový řád, který smete z povrchu zemského všechno zlo. Cožpak chceme, aby zdravý rozum člověka ovládla sektářská víra? Cožpak jsou lidé po všech těch Marxech, Pol Potech, Hitlerech, Stalinech a dalších věrozvěstech stále tak naivní, aby uvěřili komukoli, kdo z úst vypouští to, co chtějí slyšet?
V prvé řadě bychom si měli uvědomit, že realitu všedního dne určují novináři a média. Pokud bychom se měli na svět kolem sebe dívat jen optikou novinových článků a tv reportáží, museli bychom dávno spáchat hromadnou sebevraždu.
Stačí vzpomenout události posledních dní:
Klaus uděluje prezidentskou milost pouze za peníze, Pražský magisrát ovládají kmotrové. Nový ministr obchodu a průmyslu Kuba se dostal do vlády jen proto, že za ním stojí jakýsi mocný jihočeský kmotr. Žádná státní zakázka se neobejde bez korupce. Část politiků se přátelila s vrahem Mrázkem...
Zkrátka a dobře, tam „nahoře“ prostě berou všichni. To jen obyčejný člověk je čistý jako lilie.
Kdokoli nyní přijde jako nováček do politiky, je uctíván a zkušení matadoři jsou naopak zatracováni a dehonestováni, aniž bychom měli k těmto obviňováním hmatatelné důkazy. Aktuálně patří k hrdinům pražský primátor Svoboda, který prý ODS čistí od kmotrů. Naopak jeho rival Boris Šťastný je v internetových diskuzích považován za pohůnka pražských kmotrů a starou strukturu. A to je pouze jeden příklad z mnoha.
Pokračovat bychom mohli přes Andreje Babiše, tedy muže, který z neutěšených poměrů (které se údajně blíží tem ruským či čínským) těžil těměř 20 let. Nyní najednou prozřel a hodlá spasit svět. Na všechny strany hází obvinění z korupčnictví a „kmotrovství“. Když po něm ale chcete jasné důkazy, teatrálně rozhazuje rukama a argumentuje tím, že „tohle přeci ví všichni“. Ano, v hospodách ve většině českých měst a vesnicích to opravdu ví všichni. Po pátem pivu tak nějak všichni zmoudříme a máme jasno, že čeští politici jsou jen špína a morální odpad. Na rozdíl od nás...ehm.
Nějak jsme zapomněli na to, že politici nespadli z nebe, ale vzešli z lidu. Nečas, Kalousek, Gross, Paroubek, Zeman, Klaus aspol. Žádný z těchto pánů se v politice nenarodil. Přesto se o nich i jejich ostatních kolezích po hospodách říká, že to jsou zloději a morálně nízcí lidé. Přestože důkazy o drtivé většině jejich údajných zlovolnostech nemáme, jsme s nimi rychle hotovi. Jsou to zloději a basta. Jsou to zloději, na rozdíl od nás poctivých pracujících, že?
Potom už jenom stačí, aby někdo vystoupil v médiích nebo na náměstích a začal zaníceně hovořit o novém řádu, nových pořádcích a především o ostrém boji proti korupci. Lid jásá a nábožně poslouchá s otevřenou pusou. Konečně to někdo řekl za nás! Konečně někdo řekl, co jsme si všichni doposud povídali jen po hospodách. Posledních 22 let se jenom kradlo a rozprodával se český majetek do rukou cizáků. Za všechno může Klaus nebo Havel. Žijeme v politickém marastu, kde slova jako spravedlnost, morálka či právo dávno ztratily na významu. Ale nyní se vše rychle změní. Lidé na sebe budou tak nějak hodnější, nebudou bažit po majetku a penězích, nebudou kurumpovat, nebudou utiskovat druhé kvůli jejich politickému přesvědčení, nebudou krást, nebudou vraždit. Krásná představa...
Nějak si ale tento dokonalý svět nedovedu představit. Snad, že bychom pomocí zázračných pilulek potlačili přirozené lidské pudy?
Někteří ve svém opojném nadšení zacházejí ještě mnohem dál a napadají samotný kapitalismus, tedy nejsvobodnější ekonomicko-společenský systém, který kdy lidstvo vymyslelo.
Kapitalistický systém jistě není dokonalý, ale dává každému možnost svobodné volby. Komunistický a fašistický režim neuznával jedince, hlavní byl vždy kolektiv. Ve jménu kolektivu a lepší budoucnosti pro všechny se vraždilo, znásilňovalo, kradlo, přerozdělovalo, převychovávalo a mučilo. Výměnou za to se nemusel poslušný jedinec téměř o nic snažit. Práce byla zajištěna v podstatě pro každého, bydlení rovněž a další sociální jistoty jakbysmet. Jen na ty pomeranče se občas stály fronty. Jinak jsme se měli báječně a nic nám nescházelo. Tvrdí dnes zastánci starých pořádků.
V nynějším eu-socialistickém režimu zase hrajeme na strunu solidárnosti a jakéhosi blíže nedefinovatelného bratrství a pseudohumanity. A to už se dostávám k blogu lékaře Hnízdila. Ten jako správný věrozvěst předem nastínil jasnou budoucnost našeho světa a rázně skoncoval s kritiky Evropské unie:
„Životně důležité funkce státu se mohou na přechodnou dobu úplně zastavit. Znejistění a strachu lidí se budou snažit zneužít nacionalistické, fašistické nebo jiné extrémistické skupiny. Budou přicházet se snadným řešením, prstem ukazovat na viníky mizérie mimo nás: Romy, imigranty, „pravdoláskaře“, euro, Evropskou unii…Budou dělat všechno pro to, aby odvedli pozornost od sebe a problémů, jejichž řešení je jedině v nás.“
Podobné záležitosti může člověk číst od těchto sektářů často a není třeba se tím příliš znepokojovat. Na neustálé strašení, že se svět řítí do záhuby a je třeba přijít s revolučním řešením, je lidsto zvyklé téměř od svého počátku. Obvykle v takových revolucích tekly proudy krve a svět stejně zůstal světem. V to doufám i po Hnízdilových článcích. Závěrem jeho textu, který se prý obávali pro jeho „přelomovost“ uveřejnit i v MF DNES a Lidovkách:-), jsem však přeci jen mírně znepokojen:
„Před dvaadvaceti lety jsem byl svědkem přechodu od nemravného režimu komunistického, k nemravnému a bezohlednému tržnímu turbokapitalizmu. Nastupující změny očekávám s velkou nadějí. Jestliže lidé převezmou odpovědnost sami za sebe a okolní svět, vrátí se k přirozenému způsobu života, otevře se jim cesta k celkovému zdraví. Je to obrovská příležitost pro jedince i celou společnost. Teď jde hlavně o to, abychom krizi správně pochopili a byli na obrat připravení. To, jestli bude vynucený a násilný, nebo vědomý a pokojný, je zatím ještě v našich rukou.“
Dovolil jsem si vytučnit poslední větu, ze které mě (bez ironie) mrazí. Pokud tedy naivně netoužím po další revoluce a jsem zastáncem současných prohnilých (jak nás každý den přesvědčují v médiích) pořádků, může mě snad čekat v budoucnosti něco nepěkného? Když se dobrovolně nepřidám k nadšenému davu, tak budu v duchu hesla „kdo nejde s námi, jde proti nám“ poslán do gulagu nebo léčebny pro duševně choré? Takové obavy mohou znít ještě dnes poněkud směšně, ale již zítra...
Hnízdil si je jistý, že revoluce přijde. Jestli jsem to z jeho slov správně pochopil, tak jde jen o to, jestli bude tato revoluce násilná nebo pokojná. Text lékaře Hnízdila je typickým produktem socialisty a kolektivisty, tedy jedince nesvobodného a uzurpujícího si právo rozhodovat o druhých. Tito lidé vždy v rámci dobra pro všechny rádi nastíňují budoucí vývoj lidstva. Vždy jde o velmi pokroková řešení, která by si měl vzít každý k srdci. Bohužel, v drtivé většině případů nepočítají s tím, že by se k těmto bohulibým hnutím třeba také nechtěli přidat úplně všichni.
Ptám se proto pana Hnízdila, jestli se i pro mě coby skeptika, věčného pochybovače a solitéra prahnoucího po penězích najde v tom krásném novém světě nějaké to místečko k žití? Věřím tomu, že v gulagu nejspíš neskončím. Za ty desítky let jsme přeci jen pokročili o trochu dál. Jen si na mě a mé souputníky bude opět ta vítězná většina ukazovat prstem a vysmívat se našim názorům (jako se to již dnes děje v Evropském parlamentu osobnostem typu Nigel Farage). Zkrátka a dobře jen proto, že nebudou většinové. Nejtrestuhodnější na tom je, že o menšinových názorech se už nebude nikdo snažit ani přemýšlet. Ostatně tak, jak se to děje i na počátku 21. století a dříve se tak dělo v totalitářských režimech...
Není tak daleko doba, kdy nebude možné kritizovat Evropskou unii a budoucí neokolektivistický režim. V něčem má tedy Hnízil snad i pravdu. Bezpochyby se blížíme na křižovatku, kde se budeme muset rozhodnout. Buď odbočíme ostrou zatáčkou vstříc utopistickému snu plnému rovnosti, sociálního inženýrství, přerozdělování, finančně nekrytých sociálních jistot, kvót a nakonec i násilného donucování nepřesvědčených nebo půjdeme „zápas od zápasu“, přestaneme si stavět vzdušné zámky a začneme věřit ve zdravý rozum jednotlivce, nikoli davovému šílenství uměle korigovanému novodobými věrozvěsty.
Lidstvo nepotřebuje nový řád a nové vůdce. Jediné, co potřebujeme je, abychom se každý spoléhali na svůj vlastní rozum a nepoddávali se kolektivistickému vidění světa. V takovém případě vždy hrozí, že budeme opět ve jménu vyšších myšlenek a kolektivního blahobytu vraždit a mučit své oponenty. Stejně tak bychom neměli žít v iluzi, že dnešní svět je nevratně prohnilý a je třeba jej obrátit vzhůra nohama a začít znovu. Podobné pocity bezpochyby zažívali naši předci v blízké i daleké minulosti a není na tom až tak nic nepřirozeného. Před 2000 tisíci lety se proto nadchli pro myšlenky křesťanské sekty, před 600 lety Češi horovali pro husitské hnutí, před 60 lety pro rovnostářský komunismus. Ani v jednom případě se nadšení předchozích generací následně neobešlo bez utrpení, křivd a nasilí na ostatních.
Nedělejme proto stejnou chybu jako oni. Svět nespasí další revoluce, ať už ji rozpoutá kdokoli ve jménu čehokoli. Jestliže máme tak vysoké ambice a chceme učinit svět lepším místem k životu, pracujme každý sám na sobě – vzdělávejme se, naslouchejme a buďme odpovědní za své skutky. To by pro začátek mohlo bohatě stačit...
Čtěte také: