Laciniáda úspěšně završena a ovčané pochvalně bečí
Minulý týden odmítl Nejvyšší soud dovolání Luboše Laciny v případu jeho údajného agresivního vytlačení pomaleji jedoucího vozidla z dálnice. Jsem přesvědčen, že každý kdo je schopen se opravdu bez zaujatosti podívat na okolnosti tohoto případu a precizně prostudovat důkazy, dospěje k přesvědčení, že v konání policie, soudních instancí a účastníků procesu je cosi velmi podivného.
Že by se jednalo o spiknutí? Domnívám se, že nikoliv. Jde bohužel o shodu okolností a mediálním tlakem vnucenou objednávku určité části společnosti.
Z toho, jak tento případ dopadl, je mi neskonale smutno. Ne proto, že by pan Lacina nezasluhoval trest. Ale proto, jak bylo jeho pochybení účelově kvalifikováno, jaký trest mu byl nakonec vyměřen a jak mu tento zmanipulovaný případ zničil život. Luboš Lacina není pirát silnic. Je zcela irelevantní, leč příznačné, jak ochotně veškerá média nálepku "agresivní pirát" přidělují. Není to krvelačný manažer v silném voze. Jeho psychologický posudek je v podstatě bez poskvrny a jeho "silný manažerský vůz" bylo firemní vozidlo s běžným dieselovým motorem.
Je opravdu velmi mnoho těch, kteří Lacinu bez mkrnutí oka posílají za mříže, aniž by o případu cokoliv věděli. Stačí jim, co viděli v televizi nebo četli v novinách, hlubší pochopení pro ně není třeba a ani se o něj nepokouší. Účelové manipulace, senzační medializace a prezentované jednoduché polopravdy o pirátství jim prostě jako snadný terč stačí. Nedělám si rozhodně iluze o tom, že by je tento text či jakákoliv jiná polemika ke snaze skutečného pochopení dovedly.
Od samého počátku, ihned v den první reportáže, která byla pro zvýšení dramatizace upravena, podlehla velká část společnosti (a bohužel i účastníků následného trestního řízení) zkratkovitému dojmu z urychlené mediální senzace. Od tohoto okamžiku bylo vše, opravdu vše, posuzováno prizmatem (předsudkem) střetu agresivního manažera a ublížené slušné řidičky. Viník i veškeré okolnosti byly všem zřejmé ihned, vyšetřování a soud jakoby nebyly potřeba. Bohužel tento přístup následně zásadně ovlivnil samotné posuzování lidí, kteří Luboše Lacinu obvinili a odsoudili. Rozpornými fakty se tak nikdo nezabýval nebo v nejlepším jen velmi povrchně. Zásadní soudněznalecké nesrovnalosti v posudku? Kvalitní psychologický posudek odsouzeného? Zjevná fakta o poškození vozidel a dynamice střetu, závažně rozporující závěry policie a obžaloby? Časové diskrepance v záznamech, rozpory ve výpovědích správců kamerového systému? Zásadně pozměněné výpovědi poškozených po třech týdnech od nehody? Absolutní nezájem řešit předcházející přestupek poškozené řidičky? Tendenční a dohadné výpovědi nepříslušného soudního znalce obžaloby (psychologa!) o průběhu nehody jako kvalifikovaného posouzení? Nelogičnost argumentace o motivech Lacinova jednání? Prokázaná podjatost některých znalců obžaloby?
Proč se zjevnými důkazy nikdo nezabýval nebo nechtěl zabývat? Proč se v dramaticky závažnějších případech s fatálními důsledky udělují výrazně nižší tresty? Odpovězte si sami. Je to zřejmé. Veškeré nepochybné rozpory jsou marné, Luboše Lacinu bylo prostě záhodno exemplárně odsoudit, aby sloužil jako odstrašující případ pro ostatní. Pan Lacina měl dostat trest, ano. Trest za dopravní přestupek a způsobenou škodu. Tato do nebe volající křivda a zmaření normálního života člověku na dlouhou dobu dopředu je opravdu nesmírnou ostudou českého soudnictví i celé naší společnosti.