Boj proti korupci – modla české společnosti
Diskuze o korupci, korupčních aférách, o podezření z korupce… ovládají novinové stránky domácího tisku a jsou vítaným materiálem veřejnoprávních médií. Prostor zde dostávají všichni, kteří nabízí nějaké vysvětlení, odhalují dříve ještě nezveřejňované skutečnosti nebo spekulují o vinách rozličných pravolevých politiků, či seskupení. Boj s korupcí (stejně jako v minulosti „boj o zrno i za mír“) se stává leitmotivem všech s vlivem na politiku a i těch, kteří o vliv usilují. Je to důležitá součást strategie politických stran, zaměřená na získání voličů.
V hovorech VM (13/11/11) bylo možno si poslechnout názory A. Babiše, D. Ondráčka z Amnesty International (největší lidskoprávní organizace na světě s určitě obrovským rozpočtem), vicepremiérky K. Peake a některých dalších. Všechny, jistě dobře míněné názory však vycházejí z nesprávného předpokladu. Pokud máme odvahu popsat případ korupce, spekulovat, kdo je vinen, případně při tom osočit známou osobnost - prezidenta, premiéra (A. Babiš), hřímat, že je třeba změna (kdy na evoluční řešení je již skoro pozdě, mobilizovat nespokojený lid ¨- D.Ondráčka),.., nemusí to ještě být slibný začátek úspěšného boje s korupcí.
Wikipedie poskytuje ke korupci celu řadu doplňujících informací, které ukazují na závažné skutečnosti, z nichž je zřejmé, že přítomnost korupce je organickou součástí procesů v každé společnosti. Může tak vzniknout a dlouhodobě fungovat i stát, založený, a to již ve svém základě, na korupci. Známé pravidlo přece říká, že každá zločinecká organizace se rozkládá zevnitř.
Co je to ale jiného, než korupce, když část kmenových příslušníků vytuší dobrou příležitost ke změně, ke svému lepšímu blahobytu (1918, 1938, 1948, 1968, 1989..), a nechá se uplatit silami pro program změny, pro novou, „pro lid lepší“ vládu? Co je to jiného, než korupce, kdy část společnosti volí stranu, která slibuje trvale udržitelný rozvoj a stát blahobytu, potažmo socialismus, komunismus nebo vítězství člověka nad globálním oteplováním. Co je to jiného, než korupce, když se předpisem navýší prémie státních či jiných veřejných úředníků, nebo zaměstnanců v řádech statisíců až milionů ročně! Co je to jiného než korupce, když ze státních prostředků profituje pouze vybraná skupina (uživatelé různých benefitů - stravenky, volné jízdenky, různá zvýhodnění a bonusy), stejně tak z administrace státních a evropských dotací, neoprávněných podpor, nebo přeplněné úřady nadbytečných státních zaměstnanců. Není-li také korupčním jednáním hlásání a vyžadování svobody nikoliv k tomu, co se má udělat, ale svobody ke všemu, co lid a většina uzná a uzákoní, i když historie prokazuje, že tudy cesta ke štěstí a blahobytu nikdy nevedla!
Člověka musí napadnout nelichotivý závěr, že většina (když ne všech) veřejně prospěšných institucí s jejich elegantními, výstavními centrálami, s perfektním zázemím (je třeba se podívat na webové stránky), jsou aktivními elementy globálního korupčního prostředí. Tyto instituce profitují na cca 20% efektivitě a pravdivosti svých programů a to využíváním propracovaného marketingu s lidskou solidaritou a hloupostí.
Babiše, prezidenta, premiéra, Peake, Onderku, Grosse, ČEZ, politické strany, Halíka, Uzla, EU…vygenerovala naše společnost v popřevratovém období, tedy společnost, která byla a stále je prolezlá korupční nákazou. Její léčba nespočívá na vystoupení nového čackého politika, který o sobě tvrdí „na mě nic nemají“, nebo na knížce „odvážného“ autora, který, aby se dostal k tajným informacím, musel zkorumpovat hodně osob, nebo na novém koaličním klubku straníků s lepším sociálním porozuměním a cítěním, …. Nákaza korupce je zakořeněná již v základním stylu běžného hospodářského života všech nás.
Náprava je velmi náročná a obtížná. Spočívá pouze a jedině v návratu člověka k Boží autoritě a na uznání, že člověk sám není schopen vylepšit „nedokonalosti“ člověku dané, vrozené a přirozené, jeho rozličnou rozumovou úroveň a vůli. Lidská snaha po spravedlivé rovnosti nikam nevede. Porazit korupci činností lidí, které korupční prostředí vygenerovalo (odchovalo) dopadne stejně, jako snaha regulovat řeku hrázemi z vepřovic. Není si však třeba zoufat. Evoluce k lepšímu v lidské společnosti funguje a spolehlivě běží (na rozdíl od té chemicko-biologické), a to bez Amnesty International, prezidentů, premiérů, redaktorů, sociologů, politologů, ekologů ..a dokonce i bez našich moudrých diskuzí a názorů.
Čtěte také: