Konec pražské koalice je výzvou pro celou ODS - vzpamatuje se?
Loňské komunální volby v Praze byly jasnou porážkou Petra Nečase a Bohuslava Sobotky. Můžeme si o každém z nich myslet cokoliv, ale jedno jim upřít nelze, oba si nepřáli vznik velké koalice ODS-ČSSD na pražském magistrátu. Pražské organizace jednotlivých stran nedbaly přání vedení stran a odsouhlasily vznik koalice, kterou Pražané nikdy nezkousli. Pražská ODS potvrdila, že více než o očištění vlastní pověsti jí jde o funkce a vliv.
Kdysi se říkalo, že v Praze vyhraje i tenisová raketa Václava Klause. Loňské parlamentní a komunální volby jasně ukázaly, že ODS Prahu ztratila. Na jaře Prahu okouzlil kníže a na podzim bývalý guvernér ČNB. Krize ODS však není pouze pražskou záležitostí. ODS jako celek upadá.
Po odchodu Václava Klause z čela ODS se množily spekulace, že strana nepřežije odchod svého zakladatele a ideového tvůrce. S odstupem takřka 10 let lze tomuto tvrzení dát za pravdu.
Po volbách v roce 2002 sestavil Vladimír Špidla koaliční vládu (ČSSD, KDU-ČSL a US-DEU). V letech 2002 – 2006 jsme zažili tři změny na postu předsedy vlády (Špidla, Gross a Paroubek). ČSSD byla v naprostém rozkladu. Být v této době v opozici bylo naprosto jednoduché. ODS pod Topolánkovým vedením s přehledem vyhrávala každé volby. S příchodem Jiřího Paroubka však přišel zvrat. Paroubek dokázal sjednotit rozhádanou stranu a rok před parlamentními volbami (2006) vytáhl do boje za dalším volebním vítězstvím. ODS usnula na vavřínech vítězství a po probuzení zjistila, že Paroubkova ČSSD opět nabírá dech. Následující volby sice ODS vyhrála, ale ČSSD ji velmi citelně dýchala na záda. Výsledkem bylo rozdělení křesel v poměru 100 pro levici a 100 pro pravici a střed.
Kdyby Topolánek udržel na uzdě svou touhu po premiérském křesle a trval na předčasných volbách, které by následovaly po změně volebního systému na většinový, stanul by v čele vlády, která by vydržela celé funkční období. Místo toho se snažil sestavit velkou koalici a následně za pomoci dvou přeběhlíků sestavil vládu ODS, KDU-ČSL a SZ. Tato vláda byla od samého začátku odsouzena k pádu. ODS začala ztrácet preference a programově upadat. Topolánek ztratil reformní náboj a naprosto se odklonil od programu. Z ODS se postupem času stala středová strana ochucená o řadu skandálů, kde figuroval i samotný Mirek Topolánek. O Topolánkově chování se rozepisovat nechci, protože hodlám zůstat u spisovné češtiny.
Za největší problém ODS lze považovat odklon od programu. Mirek Topolánek se chtěl od Václava Klause odlišit tak silně, až z ODS udělal sociální demokracii light. Na českém politickém rybníku tak zcela vyhynula konzervativní pravice. Pokud by se dnes konaly parlamentní volby, nemá pravicový volič koho volit. ODS i TOP 09 se sice za pravicové strany označují, ale za leckteré jejich skutky by se nemuseli stydět ani socialisté.
Pražská ODS udělala krok správným směrem, když ukončila spolupráci s programově odlišným partnerem. Logickým krokem by bylo vytvoření koalice s TOP 09. Nejsem si však jist, že pražská ODS myslí svou očistu zcela vážně. Očista bez padání hlav není očistou ale komedií pro publikum. ODS (a nejen ta pražská) by si měla uvědomit, že na další díl komediálního seriálu už diváci nejsou zvědaví a je jen otázkou času, kdy i ten poslední přepne na jiný program. Realita je bohužel taková, že v tuto chvíli není kam přepnout. Je zde tedy vážné riziko, že na dlouhá léta poběží levicový seriál „Zdroje jsou“.
Pokud chce být Občanská demokratická strana i nadále hlavní politickou silou v této zemi, je nutné provést: razantní očistu, návrat k pravicové politice a generační výměnu na všech úrovních.
Čtěte také: