Svoji lenost, hloupost, myšlenkovou prázdnotu a marxistickou rétoriku předváděla ČSSD takřka nepřetržitě celý uplynulý týden. ČSSD na naší politické scéně spolehlivě vyplnila mezeru, která vznikla zánikem předlistopadové KSČ, kterou opustila většina členů a zbytek přešel do neostalinistické KSČ(m). Z předlistopadove KSČ také převzala velkou část své členské základny, nosnou ideologii, rétoriku a terminologii.
Voliči ČSSD jsou lidé vesměs závistiví a hloupí, kteří se naivně domnívají, že cílem socialistů je jakási sociální „spravedlnost“. Houby s octem. Jediné co vždy bylo, je a vždy bude zájmem levice, tak kontrola nad veřejnými a soukromými financemi.
Zde je snad jediný rozdíl mezi ČSSD a předlistopadovými komunisty a současnými neostalinisty. Zatímco ČSSD chce mít tu kontrolu maximální, komunisté a neostalinisté ji chtěli a chtějí mít absolutní.
Socialisté stejně jako komunisté neustále zdůrazňují, že jediné poctivě vydělané peníze jsou ty vydělané dřinou a v potu tváře. Omyl. Poctivě vydělané peníze jsou všechny, které nejsou získané nezákonně. Nicméně viděno levicovou optikou jsou naopak zloději a ničemové ti, kdo jsou úspěšnější a vydělají si více než typický volič ČSSD.
Socialisté a komunisté vždy v lidech vyvolávali dojem, že iniciativa a vlastní úsilí jsou až ty úplně poslední způsoby jak se mít lépe a že bohatství společnosti vzniká co možná největším přerozdělením výsledku práce těch druhých, schopnějších a úspěšnějších. Opět je opak pravdou. Přerozdělovací mechanismus spotřebovává větší část přerozdělovaných prostředků sám na svůj provoz.
Socialisté a komunisté ve svém boji o moc využívají nostalgie těch jednodušších spoluobčanů, vzpomínek na „jistoty“, které měli v komunistickém režimu. Bohužel tyto jistoty byly jistotami zvířat zavřených v klecích v ZOO.
Žádný systém není spravedlivý. Tedy určitě ne z pohledu levičáků. To co oni považují za „spravedlnost“ je pouhopouhé rovnostářství. Sociální (a nedej bože socialistický) stát nemůže nikdy svým občanům nabídnout spravedlnost a blahobyt už vůbec ne. Sociální stát může občanům nabídnout jediné – rovnost v bídě a nesvobodu.
Prosperující a vyspělá společnost ještě nikdy nevznikla „spravedlivým“ přerozdělováním, ale vždy jen a pouze iniciativou, nápaditostí a pracovitostí svobodných jedinců.
A jeden postřeh na závěr. Víte jak se rozdělují Ráthovy vtípky a bonmoty ?
- směje se jen Dolejš
- nesměje se ani Dolejš
Čtěte také: