Kapitalismus je někdy opravdu nespravedlivý...jako sám život
Zachraňujeme Řecko nebo francouzské a německé banky? Na tuto otázku by nám měli milí vůdcové Evropské unie odpovědět co nejdříve. Měli tak učinit jíž před několika měsíc. V duchu hesla „pozdě, ale přece“ bych jim, však byl za to vděčný i teď. Pokud si nahlas řekneme, že všechny ty řeči o bratrské solidaritě mezi evropskými národy je blábol a o osud samotného Řecko nám vlastně vůbec nejde, uděláme jen dobře. Jestliže Sarkozy a Merkelová na rovinu přiznají, že v prvé řadě chtějí zachránit „své“ banky, peníze jim bez uzardění pošleme a brzy nás jistě čekají světlé zítřky.
V takovém případě bychom si ale měli přiznat, že jsme s konečnou platností pohřbili kapitalismus a vrháme se do náruče utopistického světa, kde veškerou odpovědnost za konání svých nesvéprávných občanů přebírá všemocný stát (v případě nesvéprávných evropských států je to potom EU – byť o její svéprávnosti by se dalo velmi pochybovat). Naše děti a vnuci budou žít ve světě, kde se splácet dluhy nemusí, protože ideje jakési falešné solidarity znamenají přeci mnohem víc, než obyčejná lidská slušnost. Obyčejná lidská slušenost, která velí, že půjčené peníze se mají vrátit.
V nejbližších desetiletích si budeme moci naplno užívat systému, který nenenchá padnout žádný podnikatelský subjekt. Jednoduše proto, že je to ošklivé a nehumánní. Příští generace budou již považovat slova jako „krach“, „splátkový kalendář“ či „hypotéka“ za sprosté výrazy, které se v dobré společnosti nepoužívají.
Pánové Pehe, Keller a Bělhoradský dnes a denné bojují svůj spravedlivý boj proti kapitalismu. Nyní se mohou konečně začít radovat. Systém alespoň vzdáleně podobný tomu kapitalistickému mele z posledního. Na jeho konci má velkou zásluhu americký socialistický prezident Obama. Bezhlavým pumpováním astromických částek ze státního rozpočtu do soukromých firem (banky, automobilky) v duchu myšlenky „zachování pracovních míst a blahobytu Američanů“ přehodil výhýbky z měkkého kapitalismu na standardní socialismus. Události posledních měsíců 1000x potvrdily, že podobná socialistická politika situaci jenom zhoršuje.
Přesto se svět z ničeho nepoučí a dál budeme volat po dalších regulacich, vyšším zdanění boháčů, šrotovném, přerozdělování, větším zásahům státu do ekonomiky atd.
Banky po celém světě se pouští do rizika, když půjčují peníze nedůvěryhodným klientům. Bankovní manažeři jsou hnáni vidinou zisku vyššího úroku a tím pádem i vyšších osobních prémií na konci roku. Každé podnikání je velkým rizikem, které se nakonec nemusí vyplatit. Německé a francouzské banky s chutí půjčovaly Řecku a rovněž očekávaly, že na tom pořádně vydělají. To je všechno samozřejmě v pořádku. Jsem dalek od toho, abych komukoli vyčítal touho po zisku. V drtivé většině případů dosáhnou banky svého a půjčené peníze dostanou zpět.
V případě Řecka však narazila kosa na kámen. Už teď je tomuto jihoevropskému státu odpuštěna polovina dluhu. Proč je ale nutné, aby se státy eurozóny skládaly do eurovalu a posílaly prostřednictvým Řecka peníze do německých a francouzských bank? Pokud si půjčím já jako občan u banky a nesplatím, budu mít smůlu. Buď si pro můj majetek přijde exekutor a nebo vyhlásím osobní bankrot. V případě vyšší dlužné částky to znamená, že budu do konce života dřít bídu.
Proč nemohou banky pochopit, že u Řecka šláply vedle a své peníze prostě a jednoduše neuvidí? Proč je nutné, aby se na špatná manažerská rozhodnutí uvnitř jednotlivých bank střádaly země jako je např. Slovensko? Pokud bude nesplacení řeckých půjček pro nějakou banku likvidační, tak má prostě smůlu. Umělé udržovat bankovní ústavy při životě z peněz ostatních států je zločin a nebetyčná hloupost.
Sarkozy by jistě argumentoval tím, že chce přeci zachránit úspory svých ubohých francouzckých spoluobčanů. Ano, dojemnou starostí o druhé argumentují socialisté (v případě Sakrozyho „duší“ socialistou a navenek pravičákem) vždy. Místo toho by však měli svým ovečkám sdělit, že i banky mohou zkrachovat. Měli by přiznat barvu a říci svým voličům, že mohou o velkou část svých celoživotních úspor uložených u bank jednoduše přijít. V kapitalismu je opravdu možné přijít o své peníze, aniž byste na tom měli sebemenší podíl viny.
Kapitalismus totiž není žádná utopitiscká idea, která slibuje všem světlé zítřky. Kapitalismus má k obyčejnému životu velmi blízko, ze všech idologií vlastně úplně nejblíže. Nezaručuje každému bohatství, neslibuje bláhově všem stejné jistoty a velkolepý úspěch. Je proto zároveň stejně nespravedlivý, ostatně jako sám život. Právě proto je nelogické proti tomuto systému bojovat. Je to stejně smysluplné, jako kdybychom chtěli bojovat proti životu a rozhořčovat se, že vše nejde podle našich představ.
Nebo snad má každý člověk na začátku svého života zaručeno, že bude úspěšný a šťastný? Jistě, že ne. Tak proč někteří z nás požadují po kapitalismus nemožné a diví se, že jim tento systém nezaručuje veškeré jistoty a blahobyt?
Některé zákonitosti bychom prostě měnit neměli. Působí nepřirozeně, nelogicky a jdou proti přírodě. V tomto případě mám na mysli bláhově se pokoušet přivádět všemi možnými cestami peníze do bank, které udělaly špatná rozhodnutí a půjčovaly bez rozmyslu obrovské sumy Řecku. Výnosy mohly být výjimečné. Bohužel, nepovedlo se. To je prostě život (místo slova „život“ si klidně doplňte „kapitalismus“). Banky by měly začít sčítat ztráty a přemýšlet, jak si pomoci vlastnými silami. Místo toho jen čekají, až za ně někco tyto ztráty zalátá. Jako praví socialisté.
Politici typu Sarkozyho, Merkelové a spol. to vlastně dělají dobře. Tahají peníze kapes všech členů eurozóny a okatě je prostřednictvím Řecka posílají svým bankám. Spravedlivý hněv lidu tak nespočívá na nich, kteří si kupovali hlasy voličů a špatně hospodařili, ale na bankách. Také proto okupují zdivočelé hordy levičáků Wall Street a spílají „vykrmeným“ bankéřům. Svůj hněv by přitom měly adresovat nezodpovědnému levicovému prezidentu Obamovi. Právě ten učinil rozhodnutí, na základně něhož inkasovaly že banky a ostatní podniky výhodně půjčky na svoji záchranu. Z krátkodobého hlediska se sice zabránilo vyšší nezaměstnanosti, z dlouhodobého hlediska šlo o katastrofální rozhodnutí.
Vypadá to jako socialismus, voní to jako socialismus, chutná to jako socialismus. Copak to asi může být za chutnou krmi? Opět jen socialismus (ha ha). Pokudu chtějí současné evropské „elity“ skutečně řešit krizi, měly zvolit řešení, která dávají smysl a nejsou v rozporu s přírodními zákonitostmi.
Ti, kterým srdce i mozky dávno zaplavily „vznešené“ socialistické ideje, však žádná spásná řešení nenaleznou. Hluchým a slepým těžko radit. Budou se točit v kruhu a my ostatní s nimi. Čím déle tato sebezničující agonie potrvá, tím horší bude probuzení...jestli vůbec někdy přijde...
Čtěte také: