Vysokou školou korupce v naších zemích bylo období „rozvinutého“ socialismu, zejména pak období husákovské normalizace. Komunistické plánované hospodářství fungovalo naprosto skvěle, poráželi jsme prací imperialismus nicméně zboží na pultech chybělo, služby neexistovaly a o tom čím občan bude a jak bude žít, rozhodoval taky nějaký komunistický zmetek.

Logické potom bylo, že když někdo potřeboval uspokojit běžné potřeby, dostat dítě na školu (a nebyl komunista), sehnat v civilizovaném světě běžné zboží, slušnější potraviny, musel vždy tomu pravému něco šoupnout nebo poskytnout protislužbu. Bylo by opravdu naivní očekávat od lidí, kteří byli v tomto duchu po generace vychováváni, že se nástupem demokracie začnou chovat jinak.

Zvlášť když pozdější socialistické vlády začaly postupně dříve nabytou volnost a svobodu pomalu ale jistě zase regulovat a omezovat.

Korupce je naprosto přirozenou reakcí společnosti na přehnaně regulované prostředí, na systém, kde o běžných procesech rozhodují tupí (úplatní) úředníci, kdy je přirozený rozhodovací proces přenesen z občana na stát.

Živným podhoubím pro korupci je přerozdělování národního důchodu. Čím více stát touží po tom odebírat občanům jejich peníze, aby s nimi hospodařil „mnohem kvalifikovaněji“, tím větší je snaha jednotlivců jednak se na těchto finančních tocích přiživit ale také poskytovat státu na jeho finanční experimenty méně peněz.

Politici, kteří dnes nabízejí jednoduché a „účinné“ recepty na boj s korupcí jsou buď absolutní hlupáci, anebo co je mnohem horší, jsou to lidé stižení totalitními manýry a boj proti korupci je pro ně jen záminkou pro to, uvrhnout společnost zpět do nesvobody, pod pečlivý dohled a přenést rozhodovací pravomoci z jednotlivců zpět na stát a stranu.

Jen hlupáci fandí a tleskají těm, kteří slibují, že zvýšeným fízlováním, odposlechy, udáváním či drakonickými tresty nebo jinými podobnými praktikami patřícími do repertoáru nacistů a komunistů se docílí poklesu korupce. Nikoliv. Na místo odhalených korupčníků nastoupí noví a vše bude pokračovat.

Typickou ukázkou naprostého nepochopení problému je připravovaný zákon o Veřejných zakázkách. Ten místo toho, aby odstranil korupční prostředí, tak naprosto neuváženým snižováním hranic pro veřejné zakázky toto prostředí jen a jen rozšíří, dává opět více rozhodovacích pravomocí do rukou tupých, nekompetentních (a samozřejmě úplatných) úředníků a snížením rozhodujícího objemu jen rozšiřuje okruh potenciálních osob ochotných za získání zakázky nabídnout úplatek.

Vnímání korupce je věc velice subjektivní a její míru nelze exaktními metodami nikdy vyjádřit. Ať už je tedy naše společnost katastrofálně zkorumpovaná, jak tvrdí někteří, nebo na tom nejsme zase tak hrozně, jediná cesta jak s ní bojovat vede jen přes odstraňování byrokracie, restrikcí, nesmyslného rozhodování státu a minimalizaci přerozdělování.

Čtěte také: