Včera jsem se  úžasně bavil tou mediální přestřelkou mezi Radimem Jančurou a majitelem Věcí veřejných Bártou, ohledně skřípajících žlutých vlaků, tedy až do chvíle, než jsem se dočetl, že šéf žlutých autobusů a vlaků, v minulém roce volil do Parlamentu Věci veřejné. Trvalo nějakou chvíli, než jsem se z toho vzpamatoval a mohl pokračoval v četbě těch komických výhrad poslance Bárty k vlakům RegioJetu, kterými, podle všeho, sám ještě ani jednou necestoval.

Ano, panové se zřejmě už před časem poškorpili a teď po sobě hází exkrementy. No, alespoň teď už rozumím tomu, proč tak rychle na Ministerstvu dopravy, v čele s Bártovým stranickým soukmenovcem, vyběhli s tou Jančurovou nabídkou na levnější provozování osobní železniční dopravy na trase Břeclav - Praha.

I tak mě však víc, než tyhle pozoruhodné, šokující pikantnosti, zaujala docela jiná, nenápadná zmínka o tom, jaké stanovisko k tomuto sporu vyjadřuje jakýsi Svaz cestujících ve veřejné dopravě.

Nejde ani tak o to stanovisko, jako o fakt, že něco takového vůbec existuje, že novináři berou tyhle další samozvance - drzouny odhodlané, mluvit jménem všech cestujících - úplně vážně!

Krom toho, že navštěvuju nejrůznější zdravotnická zařízení a pravidelně cestuju veřejnou dopravou, denně, pokud se to podaří, rovněž chodím na velkou. Opravdu by mě tedy proto moc zajímalo, zda už byl také založen nějaký ten Svaz sráčů…

Čtěte také:

Kdo platí socansko-bolševický milionářský mejdan?
 
Aha, tak je to jasné: Politika deseti lahví vína