Českou republiku by záchrana eura přišla na 250 miliard korun
V minulém týdnu padla slovenská vláda, protože premiérka Radičová nedokázala přesvědčit svého koaličního partnera stranu SaS, aby podpořila navýšení eurovalu. Sulíkovo NE tak Slovensku přineslo předčasné parlamentní volby, které se uskuteční v březnu příštího roku. Sám Richard Sulík je označován za Antikrista, který poškozuje Slovensko v očích zahraničních partnerů.
Zatímco se zastánci eurovalu uchylují k útokům a k nic neříkajícím frázím o báječném euru a ještě lepší EU, používá Richard Sulík fakta a čísla, která ovšem ostatní, včetně slovenských novinářů, ignorují. Tak například slovenský vklad a záruky do eurovalu dosahují poloviny ročních státních příjmů Slovenské republiky. Pokud by Česká republika platila eurem a schválila navýšení eurovalu, stálo by nás to 250 miliard korun!!!
Dle mého názoru není 250 miliard korun zrovna malá částka, aby se o ní nevedla byť jen hypotetická diskuse. Čeští eurohujerové Schwarzenberg, Zaorálek, Špidla, Sobotka (Bohumil), Halík, Pehe, Švejnar a mnozí další nás neustále nabádají k odpovědnému přístupu vůči Evropské unii. Každý protest proti Bruselu označují za nacionalismus. Tito pánové zřejmě netuší, že obhajoba národních zájmů neznamená nacionalismus. Chce snad pan Pehe tvrdit, že v Německu či Francii vládnou nacionalisté? To asi ne.
A právě Berlín a Paříž můžeme vzít jako ideální příklad toho, jak vypadá obhajoba národních zájmů v praxi. Dluhopisy Řecka a dalších jižních států drží v rukou německé a francouzské banky. Jakmile dojde k oficiálnímu krachu Řecka, ztratí bankovní domy nemalé množství finančních prostředků. Spekuluje se, že dojde k minimálně 60 % odepsání řeckého dluhu. Je logické, že pád velkých bank není v zájmu žádné země. Stát tak bohužel musí banky finančně podpořit, aby odvrátil bankovní krizi. Což neříkám, že je správně. Problém je v tom, že na záchranu bank už Paříž a Berlín nemají peníze. Hlavně Německo se dost finančně vyčerpalo při zachraňování Řecka, Irska a Portugalska.
A právě nyní stojíme u hlavního důvodu pro vznik eurovalu. Daňoví poplatníci ze zemí eurozóny tak zaplatí záchranu francouzských a německých bank. A výsledek? Dluhy, dluhy a zase jenom dluhy. Chápu proto rozhořčení Richarda Sulíka, který nechce, aby slovenský daňový poplatník dotoval německé banky či německou státní pokladnu a to navíc za cenu zadlužení dalších generací. Protože ani Slovensko ani Česká republika neoplývají nerostným bohatstvím, které by umožňovalo tvořit obrovské finanční rezervy jako například státy Perského zálivu. U nás se o eurovalu příliš nemluví. A to je špatně. Česká média nezklamala, když líčila slovenské NE eurovalu jako populistický krok Richarda Sulíka, který nebere v potaz obraz Slovenska v očích zahraničních partnerů. Žádná zmínka o tom, proč strana SaS euroval odmítá a žádné srovnání, co by to znamenalo pro české veřejné finance, pokud bychom byli členy eurozóny.
Opět tak probíhá jednostranná propaganda podobná té z období před listopadem 1989. Čeští euronadšenci, kteří tak bezmezně milují euro a Brusel, by nám měli jasně říci, kde by peníze na euroval vzali? Chtějí snad výše zmínění pánové zadlužit budoucí generace o dalších 250 miliard korun? Nebo chtějí o 250 miliard seškrtat státní rozpočet? Jelikož všichni patří k obdivovatelům sociálního státu, tak škrty nepřipadají v úvahu. Takže další dluhy?
Myslím, že ani jedno ani druhé. Nevidím jeden jediný důvod, proč by měl český daňový poplatník dotovat německé či francouzské banky, nebo platit dluhy po evropském sociálním státu.
Dnešní EU je předlužený a byrokratický kolos, jehož přínos se rovná nule. Bez transformace v zónu volného obchodu, kde hlavní slovo má trh a nikoliv úředník z Bruselu, je EU odsouzena k zániku. Pokud dopustíme vznik Svazu evropských socialistických republik, bude zánik bolestivější, než kdybychom to rozpustili již včera, kdy bylo už pozdě. Jako český daňový poplatník odmítám dát byť jen jednu jedinou korunu na záchranu eura – záchranu německých a francouzských bank.
Čtěte také: