EU byla krásným snem, který se změnil v nejhorší noční můru
Vypadalo to tehdy v roce 2004 náramně. „Češi se vrací do Evropy“, zněly palcové titulky a začínaly tak i oslavné proslovy tuzemských politiků. Po 40 letech komunismu se většina z nás těšila na to, že budeme opět součástí demokratického evropského prostoru. Už tehdy se ale ozývaly varovné hlasy, které přirovnávaly Evropskou unii k RVHP. Klausovi a spol. jsme se tehdy ještě smáli. Úsměv na rtech nám však od té doby notně zamrzl.
Myšlenky otců zakladatelů EHS a později současné EU vzaly dávno za své. V současné době ovládají EU technokrati, ideologové moci a především bývalí maoisté, trockisté, komunisté, v „lepším“ případě „jen“ socialisté. Barosso. Ashtonová, Cohn-Bendit.
Z původně nosné ideje evropského společenství se stalo něco, co obzvlážtě nám Čechům připomíná staré pořádky. Všichni táhneme za jeden provaz, usmíváme se na sebe, užíváme vzletná slova, mluvíme o solidaritě, šťastné budoucnosti všech evropských národů. Slovník vrcholných předsavitelů EU nápadně připomíná způsob vyjadřování a systém ovládání mas československými komunisty.
V Evropě přestává být pomalu, ale jistě respektován opačný názor. Nigel Farage, Václav Klaus a nyní i předseda SaS Richard Sulík. V souvislosti s jejich výroky padají slova o antievropanství, zpátečníctví, nepochopení nového běhu světa, zapšklých národovcích či dokonce extrémistech. Každý, kdo si dovolí projevit kritický názor, je okamžitě skandalizován a neférově dehonestován. Doposud vše probíhalo s úsměvy a bez výhružek. Nebylo zapotřebí ukazovat svaly. Ti, kdo nepochopili, jsou přeci jen směšní kašpaři. Není nutné se s nimi zahazovat.
První komplikace přišly již s Lisabonskou smlouvu, která výrazně omezuje manávrovací prostor pro malé a střední státy EU. Irové byli „infikováni“ nezdravými názory a nezvládli napoprvé odhlasovat chystané „progresívní“ změny. Museli hlasovat znovu. Nakonec přišli k rozumu. Nakonec musí přijít každý k rozumu. Není jiná cesty, než té, kterou nám naplánovala socialistická klika vládnoucí současné EU.
Není, nemůže být. Rozumíte, nemůže být!
Před několika dny se pokusil klidné pořádky v naší socialistické EU rozvrátit „extrémista“ Richard Sulík, toho času předseda SaS. Dovolil si opravdu mnoho. Napadl svatý euroval. Troufnul si pochybovat o smyslu falešné solidarity, která nám je vnucována v souvislosti se záchranou potápějícího se Řecka.
Řecko je součástí velké evropské rodiny, proto jsme nuceni nenechat jej padnout. Co na tom, že nás tento povedený člen rodiny podváděl. Co na tom, že z nás dělal a stále dělá hlupáky. Musíme jej přeci v rámci té krásné myšlenky evropanství přivinout do své náruče. Třeba i na vlasní náklady.
Slovensko je díky Radičové nuceno platit za tu vznosnou myšlenku evropanství vysokou cenu. Padla reformní vláda a kvůli vzniklým výdajům na euroval budou přibržděny chystané reformy. V březnových volbách nejspíš zvítězí socialista Fico, který se do reforem samozřejmě nepustí.
Iveta Radičová se nestydí obviňovat Richarda Sulíka z „vlastního gólu“ a pádu vlády. Ano, slyšíte správně. Pokud se ve dnešní Evropě pokusí politik být konzistentním ve svých názorech, je ostatními považován jen za potížistu a zpátečníka.
Rebelování Slovenska, které navýšení eurovalu odslouhlasilo rovněž na podruhé, však neuniklo bystrému zraku těch „jediných správných Evropanů“.
V duchu, kdo nejde s námi, jde proti nám, se již stačil vyjádřit šéf Evropské centrální banky Jean -Claude Trichet. Podle jeho mínění by už napříště neměl dostat tak malý a bezvýznamný státeček možnost projevit svůj názor a destabilizovat tak situaci. Trichet proto vyzval ke změně smlouvy o EU, podobně se nechala před nedávnem slyšet také německá kancléřka Merkelová.
Podobné nápady by nás už neměly překvapit. Každou rebélii je třeba potlačit v zárodku a pokud možno předejít té příští. Kam bychom za chvíli přištli, kdyby si chtěl každý říkat, co chce? Jak by to tady vypadalo? Demokracie je pěkná věc, ale jsou chvíle, kdy se tak nějak úplně...ehm...nehodí.
Falešná solidarita zvítězila nad zdravým rozumem. Prázdná slova překryla skutečné ideje. Unylé úsměvy na tučných růžových tváříčkách eurosocialistických úderníků signalizují příchod světlých zítřků, které však nepřijdou pro všechny. Jak to tak obyčejně se světlými zítřky bývá.
Neuvěřitelný článek kdysi sympatické herečky z Hrabalových Postřižin Magdaleny Vášáryové jakoby symbolizoval nástup nových pořádků. Přečtěte si jej celý, stojí to za to. Dovolil bych si jen citovat malou část z něj. Lepší závěr mého článku si snad ani nemohu přát. Paní Magdalena má ve svém textu naprostou pravdu. Ti, co nesouhlasí, jsou extrémisté:
„...Slovensko je znovu súčasťou prvej skupiny v EÚ. Slovensko odsúhlasilo Euroval. Zaplatili sme za to. Ale skutočná výška ceny bude závisieť od toho, či v nasledujúcich voľbách zvíťazí extrémizmus nad európanstvom...“
PS: Když tak přemýšlím nad nadpisem článku. Není to nakonec spíš , že i ta původní snová a ušlechtilá myšlenka o EU byla asi tak ušlechtilá, jako byla ušlechtilou myšlenka komunismu?:-)
Čtěte také: