Baroš je prima aneb o politické korektnosti ve sportu
Za politiky i sportovce by měli mluvit činy. Sebelepší PR nedokáže napravit špatné výkony na hřišti či za stolem v pracovně. Nějak jsme si ale odvykli nazývat (nebo snad nikdy nenaučili?) věci pravými jmény. Fotbalista Milan Baroš se v posledních 8 reprezentačních zápsech trefil pouze jednou, a to ještě do sítě outsidera z Lichtenštejnska. On sám, jeho trenér i spoluhráči se velmi podivují, že s jeho výkony nejsou fotbalový fanoušci spokojeni.
Ponechme nyní stranou, co za lůzu občas chodí na tuzemské stadióny. Dát si osm piv, nacpat se tučnou klobásou a pořádně si zanadávat na ty „primadony, které berou milióny“. Ano, dá se říci, že většina těchto fanoušků jsou závistiví levičáci. Nesnesou pomyšlení, že čutálisti berou za čutání do meruny 100x vyšší měsíční plat než oni, poctiví a pracovití dělníci, skladníci, traktoristé atd. Tak velké peníze si přeci nemůže žádný fotbalista zasloužit, že?
I tato anonymní lůza má však pravdu v tom, že reprezentovat by měl v útoku českého týmu ten, kdo střílí branky. Jak jinak hodnotit útočnika, než právě podle počtu vstřelených branek? Je proto úděsné poslouchat neustálé politicky korektní žvásty o tom, že Milan je v pohodě, Milan je pro tým prospěšný, Milan má týmu stále co dát, Milanovi věříme. Ne a stokrát ne. Ani v hanspaulské lize, okresním přeboru či v Barceloně nevěří hráči v týmu útočníkovi, který nedává branky, válí se po zemi a pouze mává rukama při každém údajně nespravedlivém rozhodnutí rozhodčího.
Neustálé omlouvání impotence Milana Baroše ze strany jeho spoluhráčů a trénera v médiích je falešné a směšné. Omlouvat by se samozřejmě neměli ani špatné výkony celého týmu. Poslední zápas se Španělském týmu ukázal, že nejenom Baroš je zralý na ručník.
Politická korektnost zasahuje všechny oblasti našeho života. Nesmíme už nahlas říkat, že islám škodí demokracii a je si podobný jako vejce vejci s komunismem a nacismem. Nesmíme říkat, že Romové společnosti nis nepřinášejí a jsou tedy v ČR veskrze nadbyteční. Je nám zakázáno uvažovat nahlas o smysluplnosti multikulturní společnosti, řešení řecké krize, podpoře lybijských povstalců, Evropské unii a dalších ožehavých tématech.
Proč bych ale měl, sakra práce, poslouchat politicky korektní bláboly i ve fotbale? Snad alespoň tady bychom si mohli uchovat zdravý rozum, co říkáte? Trenér i fotbalisté jsou placeni z našich daní, tak proč bychom k nim měli přistupova jinak než ke státním úředníkům? Nepodávají výkony, tak půjdou prostě od válu a na nejich místa přijdou jiní. Fakt je ten, že ani ve státní správě takové logické postupy nefungují, tak co se vlastně divíme...