Ženy berou méně než muži? Pouze stokrát opakovaná lež ultralevicových spolků!
Velice rád bych touto formou - byť se zjevným několikadenním odstupem - krátce reagoval na text článku, jenž byl publikován dne 27.9.2011 na internetovém serveru Aktualne.cz, a to konkrétně v ekonomické rubrice. Článek nesoucí název "Češky na chvostu Evropy, na mužské platy nemají" je totiž podle mého mínění ukázkovým a značně typickým příkladem soudobé moderní feministické lži a manipulace, která je vzhledem k neustálému přizvukování mainstremových sdělovacích prostředků, zesilující tyto jinak naprosto marginální, nepravdivé a liché hlasy, systematicky a vydatně podporována.
Lze stručně konstatovat, že autor a tvůrci těchto malých velkých lží se aktivně snaží veřejnosti a čtenářům vsugerovat jakousi pohádkovou představu o tom, že čeští muži (a nejen tedy oni) údajně pobírají na stejných zaměstnaneckých pozicích zpravidla vyšší platy, než jejich ženské pracovní protějšky, a to samozřejmě neoprávněně. Při čtení onoho textu mi pochopitelně nemohl na mysli nevytanout známý citát známého ministra propagandy hovořící o tom, že pravda je pouze stokrát opakovaná lež.
Je zcela zřejmou skutečností, že rozdíly mezi platy mužů a žen jsou dány odlišnými - svobodnými muži a svobodnými ženami svobodně zvolenými - pracovními pozicemi, případně jinou činností ve smyslu například srovnatelnosti odvedené práce. Účelově vytvářená představa ve skutečnosti neexistující diskriminace a tato tvrzení, že platy žen jsou snad nižší než platy mužů za stejnou práci jsou zcela logicky absolutním nesmyslem. Konečně, pokud by ženy vykonávaly za méně peněz identickou práci, kdo by pak zaměstnával muže? Ostatně zaměstnavatel má právo - anebo by jej lépe řečeno každopádně mít měl - vybrat si, koho na dané místo přijme a rovněž jaké mu nabídne finanční ohodnocení.
V této souvislosti podle mého hlubokého přesvědčení představuje zásadní problém již samotná existence všelijakých pochybných úřadů a nikým nikam nevolených feministických a takzvaně genderových nestátních neziskových organizací, jež se touto a obdobnými "problematikami" (avšak pouze z důvodu jakéhosi opodstatnění své zcela neopodstatnitelné a škodlivé agendy) tak horlivě zabývají. Zde též hledejme všeobecný pocit, že je tzv. mzdová diskriminace realitou.
Tristní realitou je naopak existence těchto podivných ultralevicových spolků, které reprezentují pouze své subjektivní rádoby pravdy, averzi vůči klasickému rodinnému modelu, nenávist k pozitivním tradičním hodnotám a zejména ideologii, která již před dávným časem jednoznačně naplnila charakteristiku politické a sociální perverze.
Čtěte také: