Za Jiřím Paroubkem je možné, alespoň tedy v té velké politice, udělat tu pověstnou tlustou čáru. Teď už lze od něj očekávat snad jen to permanentní podrážděné poštěkávání, které ostatně předvádí už více než rok - od své rezignace na post šéfa ČSSD.

Ten jeho tehdejší včasný, zbytečně nenastavovaný odchod ze scény, po hořkém zklamání z volebních výsledků, byl suverénně nejlepším výkonem - gestem, z celé té jeho dlouholeté politické kariéry.

Ke své škodě, to Jiří Paroubek ovšem v ústraní dlouho nevydržel. Příliš brzy se mu začalo stýskat, příliš brzy se začal, dost neohrabaně, znovu cpát na výsluní.

Popravdě, Jiří Paroubek však není zdaleka ani prvním, ani posledním politikem, který nedokázal z politiky odejít se vztyčenou hlavou…

Čtěte také:

 

Žhář Paroubek zakládá sbor dobrovolných hasičů