Mají opravdu v Lidovém domě onu dílnu, kde tesají či odlévají tyto pomatence? Ze směsi populismu, hlouposti, sociálního rovnostářství a dalších ingrediencí, jako hraná bodrost a také jakási upachtěnost, či jak by se to dalo nazvat?
Poslouchal jsem rádio, myslím Frekvenci jedna, a dělal přitom potřebné okolo zvířat. Nejednou namísto muziky (neposlouchám a neregistruji úplně vše, samozřejmě, ale zpozorněl jsem), zazněl hlas poslance Tejce. Prej Standa Gross je v pohodě, a jeho problémy, jsou ve srovnání s problémy současné vládní garnitury, prkotiny. Slyšíte správně: "Pr-ko-ti-ny. Tak vám nevím, je to opravdu vzdělaný člověk, a dokonce právník?
"Jako rozumíte, to přece není ani možný, todleto."
Dalším exotem, zjevně podobné mravní vyspělosti, je právě autor sousloví "jako, rozumíte …" totiž místopředseda ČSSD, místopředseda PS-PČR a místopředseda spolku Komsomolské mládeže, nejspíš. Věčný místopředseda pan Zaorálek. Přemýšlel jsem, kde se ti lidé berou, "jako rozumíte", různé vzdělání, různé stáří a zkušenosti, pravděpodobně tedy i různé vědomosti, a přesto úplně stejné přiblblé názory. No, názory, spíš stejná hesla. Někdy je zřejmě nosí i do parlamentu, a udělají tak z jednání sněmovny televizní šou. Specialista v tomto oboru pak je nějakej doktor, dokonce s dvojitým Dr. A hesla zabalená a podávaná pokaždé v jiném obalu. Mají v „Liháči“ opravdu dílnu, kde dle jakéhosi prototypu vyrábí tyhle exoty?
„Jako rozumíte“, jinak to přeci ani není možný. Vezměte si třeba odboráře, senátora a nyní dokonce předsedu senátu Štěcha, nebo nového senátora, dříve poslance Škromacha? Jeden za 18 a druhý bez 2 za 20. Možná si odboráři výše zmíněnou dílnu najímají, kdo ví? Nebo mají dokonce uzavřenu dohodu, kartel, co já vím.
"Jinak to přeci ani není možný, jako rozumíte?"
A ti nový? Co se dostali do parlamentu? Stejná, stokrát obehraná písnička, stejná argumentace, snad občas jen trochu jinak řečeno, takzvaně vlastníma slovama, jaksi bodře „a lá Jandák“ řekl bych. Vrcholem ledovce, vyčnívajícím nepřehlédnutelně nad hladinu inteligenční a argumentační úrovně poslanců ČSSD, pak byl poslanec "Košíček". Teda pardon, trapně jsem se spletl, při vzpomínce na jeho projev v parlamentu. Jak jen se jmenuje? Nepřijdu mu ani na jméno, Aha, Váňa. Takovej hubeňour, podvyživenej, celej strhanej samou starostí o chudý lid, ostatně jako všichni výše jmenovaní?
Ovšem vyrůstá jim zřejmě nová konkurence. Poslanec Jiří Krátký, chce poslance "Košíčka", senátora Drymla, dr.Rátha, Zaorálka a další rétorské hvězdy ČSSD trumfnout:
"Já bych vás chtěl poprosit, kolegové z koalice, nechte ty noční hodiny těm dvoum nejstarším řemeslům a dejte pokoj s těmato věcma. Mám připomnět, který ty řemesla jsou? Kdo dělá v noci? Kurvy a zloději! Já se ani mezi jedno nepočítám. Tak proboha věčnýho, dejte pokoj a dělejme řádně, tak jak to patří, a ne v noci!" prohlásil doslova Krátký ve Sněmovně. No, já bych snad souhlasil jen s tím "dělejme řádně", je však otázka, dáli se to, co nám poslanci předvádějí, vůbec nazvat prací. Nejedná-li se spíše o záškodnickou činnost.
Zdroj: http://zpravy.idnes.cz
***
A ještě jedno mají tito exoti společné. Vždy, nebo téměř vždy, abych snad někomu nekřivdil, přijdou s řešením, s připomínkami, eventuelně s údivem nad problémem, s křížkem po funuse. Jako například poslanec Zaorálek, v kause OKD a podnikatele Babiše, což v dnešním světle vypadá velmi pitoreskně. Po bitvě, to je jeden každý z nich opravdový generál. Kdyby blbost skutečně nadnášela, jak zmínil svého času Miloš Kopecký v lidově proslulé Nemocnici na kraji města, vznášeli by se tito poslanci ve sněmovně jako holubičky; velmi pravděpodobně až u stropu, opravdu.
Já prostě stále nechápu, jak se podobní lidé mohou dostat až do vrcholných funkcí, nejen ve straně, ale i ve státní správě, a v politice. Vidím tam i lidi jiné, slušnější, chytřejší, pracovitější. Proč nezastávají nejvyšší posty ve straně oni? Zamýšlel jsem se nad tím, a žádné rozumné a slušné vysvětlení, mne nenapadlo. Leda snad, ... ale to ne, ne. To není možné. Nebo jo? Nastrčení a užiteční hlupáci? Jako, rozumíte? Každopádně potvrzení o této hlouposti, se nabízí právě při sledování jejich nepřipravených proslovů, reakcí, kdy nemají čas ani možnost se předem připravit, nebo poradit. To z nich pak „padajó takový perle“, že se leckdy smíchy potrháte. Tedy skoro, protože v zápětí vám dojde, že něco podobného rozhoduje o osudu lidí, o zákonech, o investicích, a o budoucnosti země. Smích vás v tu ránu zakonnitě přejde.