Naděje a změna: Ať Obama pokračuje i v příštím období
Příští rok v listopadu se ve Spojených státech amerických uskuteční prezidentské volby. Země, která kdysi byla světovou velmocí číslo jedna nemající sobě rovného. Dnes čelí nástupu čínského draka, Indie a dalších ekonomicky rychle rostoucích zemí. V tomto kritickém období bude hrát prezident, vzešlý z nadcházejících voleb, klíčovou roli při formování nového globálního uspořádání. Měli bychom doufat, že tento prezident nebude vůbec nový. Měli bychom doufat, že jím bude Barack Obama.
Martin Luther King možná snil o tom, že Amerika bude mít jednoho dne prezidenta tmavé pleti, ale nikdy by nevěřil, že se tomu skutečně tak stane. A co víc, že otec tohoto prezidenta bude rodilý Keňan, prezident sám narozen na Hawaji a k tomu mající africké jméno, Barack – Požehnání. Ale důvodem proč, by měl být Obama znovuzvolen, není jeho „exotický původ“, je jím změna politiky, kterou přinesl.
Obamova Administrativa byla po mnoha letech první vládou, která se rozhodla řešit palčivý domácí problém; zdravotní pojištění. V lednu 2009, kdy se Barack Obama ujal funkce, bylo téměř 50 milionů Američanů nepojištěných. A mějte na paměti, že hovoříme o letech, kdy svět zažil nejhorší finanční krizi a recesi od Černého pátku v roce 1929. Zdravotní politika Obamovy vlády přinesla nadějí na změnu.
Díky reformě a doplnění programů Medicare, který zavedl již v roce 1965 prezident Johnson, a programu Medicaid bude mít v roce 2015 zdravotní pojištění 97 % amerických občanů. A nejen to, pokud někdo vážně onemocní, pojišťovací společnosti již nebudou mít možnost zrušit jeho pojištění. Až dosud mohly tyto obrovské a bohaté pojišťovny odmítnout pojistit dítě narozené s chronickými zdravotními obtížemi. Dětem z chudých rodin, které se narodily s cukrovkou nebo fyzickým handicapem se často nedostávalo řádné lékařské a rehabilitační péče. To už ale neplatí. Obamova reforma zabraňuje pojišťovnám odmítnout pojištění lidem s takovými problémy.
Zdravotní reforma samozřejmě nebude zadarmo. Plán bude během prvních deseti let fungování stát téměř 900 miliard $. Tato částka bude do státního rozpočtu kompenzována především zvýšením daní pro vysokopříjmové domácnosti. To samozřejmě není optimální varianta. Danit úspěch nikdy není dobře. Lidé by neměli platit automaticky více jen proto, že usilovnou prací vydělávají více. Ale existuje jiná možnost? Určitě je špatné brát těžce vydělané peníze bohatým. Ale ještě daleko horší je odmítnout nezbytnou zdravotní péči a právo na plnohodnotný život chudým. Reforma Obamovy vlády z tohoto přesvědčení vychází.
Tento přístup se jistě nemusí zamlouvat každému. Ale jaká je alternativa? Republikáni jsou dnes nejednotní a ovlivnění ultrakonzervativním hnutím Tea Party. Preferují nejlépe žádné zvyšování daní, nehledě na situaci, v duchu mota: „Každý má to, co si zaslouží a vydělá“. Podpora individualismu je základem kapitalismu a je správná. Cesta k prosperitě nevede přes podporu nepracovitých lidí, kteří se odmítají socializovat. Ale způsobem prosazení individualistického kapitalismu přece nemůže být systém, umožňující pojišťovacím korporacím odmítnout pojistit dítě, které se narodí se zdravotním postižením a jeho rodiče vydělávají podprůměrnou mzdu. Jak se může takové dítě postarat sám o sebe a vydělat si na svoje „štěstí“?
Globální percepce Spojených států amerických se po 11. září výrazně měnila. Počáteční převládající sympatie s teroristy zasaženou zemí postupně nahradily strach, nenávist a opovržení. Důvod byl jednoduchý. Arogance, sobeckost a přespřílišné sebevědomí politických a diplomatických elit. Tehdejší prezident G.W. Bush nečekal na svolení OSN k invazi do Afghánistánu. Nezajímalo ho, jestli Saddámův Irák skutečně disponuje kapacitami vytvořit jaderné zbraně. Chtěl se prostě se zbavit Iráckého vůdce, tak se staň, nehledě na cenu nebo názor světového společenství. Proslulá a více než výmluvná jsou Bushova slova z listopadu 2001: „Jste buď s námi, nebo s nepřítelem“. Nenechávaje prostor pro jakoukoliv třetí možnost. Jakoby Spojené státy byly zemí, kterou nelze jednoduše a klidně ignorovat. Barack Obama tento přístup změnil. Amerika dnes již možná nevyvolává u svých nepřátel takový strach jako dříve, ale je více respektovaná a uznávaná jako partner ochotný k dialogu a kompromisu.
Obama věří, že multilaterální dialog a spolupráce napříč národy, etniky, sociálními a náboženskými skupinami je nejlepší cestou jak prosadit americké zájmy a „udržet a ochraňovat světový mír“, jak to stojí v zákládající Chartě OSN. Obamova administrativa zlepšila vztahy nejen s Čínou, ale i s Ruskem. Spojené státy dnes nechtějí (otázka je zda ekonomicky a vlivem mohou) implementovat demokracii v autoritářských státech násilím. Místo toho usilují být inspirujícím příkladem, hodným následování (což se ne vždy daří – viz nedávné spory o schodek rozpočtu). Za svou snahu zredukovat množství jaderných zbraní ve světě, včetně těch amerických, dostal Obama v roce 2009 Nobelovu cenu za mír. Měl by mít možnost usilovat o tyto cíle ještě další čtyři roky.
Klíč k pochopení Baracka Obamy, ne jako prezidenta, ale jako člověka, je dobré analyzovat si úryvek z jeho projevu z roku 2004. „Vedle našeho proslulého individualismu existuje ještě jedna důležitá ingredience – víra, že všichni jsme propojeni jako jeden národ. Jestliže je v jižním Chicagu dítě, které neumí číst, zajímá mě to, i když to není můj potomek. Jestliže je někde důchodce, který nemůže zaplatit za svoje předepsané léky, dělá to můj život horším, i když to není můj prarodič. (…). Tohle nejsou Liberální americké, ani Konzervativní státy americké, toto jsou Spojené státy americké.“
Takto Obama vnímá nejen Ameriku, ale i svět. Ne jako čínský, americký nebo křesťanský. Ale jako propojený, takový, ve kterém je třeba komunikovat a spolupracovat ne přes názorové rozdíly, ale právě kvůli nim. Kandidáta s podobným viděním Republikánská strana zatím nedokázala vygenerovat. Proto by měl prezidentem zůstat Barack Obama.
Závěrem bych rád podotknul, že text cíleně jednostranně apeluje na znovuzvolení Obamy aby tak zanechal zcela otevřený prostor oponentuře.
Filip Tuček, tucek.filip@seznam.cz
Čtěte také: