Brave New EU: Pochyboval si o válce v Libyi? Končíš!
Zajímavým směrem se v současné Evropě vyvíjí svoboda slova, právo na vlastní názor a další „samozřejmosti“, na kterých kdysi stály vyspělé evropské demokracie. V současné „Brave New EU“ už není možné nejenom vyjádřit opačný názor, nelze už dokonce ani pochybovat. Zkrátka a dobře, kdo nejde s námi, jde proti nám. V těchto dnech se o tom přesvědčil německý ministr zahraničí Guido Westerwelle (FDP).
Dopustil se těžkého ideozločinu, který jej možná bude stát ministerské křeslo. Když se v březnu hlasovalo o rezoluci umožňující zásah v Libyii, dovolilo si Německo zdržet se hlasování. Němci dostatečně nahlas neřinčeli zbraněmi a bojechtivé NATO v čele s Francouzi toto drobné zaváhání Westerwellovi nezapomněli. Nyní, po dobytí Tripolisu a zahnání Kaddáfiho na útěk, přišel čas zúčtování. Příliš velké zastání nemá Westerwelle ani doma. Nejostřeji se do něj pustil bývalý zelený terorista Joschka Fischer, který svoji připravenost k boji na zemi i ve vzduchu dostatečně prokázal při náletech NATO na Srbsko před dvanácti lety. Podle článku na aktuálně.cz označil starý popleta neutrální postoj německé diplomacie za „jeden z největších debaklů německé poválečné zahraniční politiky“.
Zdá se, že Westerwellova pozice je neudržitelná. A to i přesto, že se nakonec o celé vojenské akci vyjádřil pochvalně či spíš podlézavě (jednoduše vychválil zásah NATO a Francie do nebes). Ani to už mu nejspíš nepomůže. Vlivný ekonomický deník Handelblatt v jednom se svých posledních vydání suše spekuluje, jestli ministr zahraničí odstoupí už nyní nebo až po zemských volbách. Otázka tedy nezní, JESTLI, ale KDY.
Že se do Westerwella obouvá na vítězné vlně se vezoucí Francie (konečně jedna vyhraná válka) není žádným překvapením. Že si svoji polívčičku přihřejí média a opoziční politici, to se dalo také očekávat. Westerwellovi však s největší pravděpodobností nakonec zlomí vaz jeho straničtí kolegové. To je na celé věci asi vůbec nejvíce zarážející.
Honba na německého ministra zahraničí zavání totalitními praktikami a je veskrze nedůstojná a hloupá. Nejvíce stydět by se vedle NATO, Francie, EU, německých médií a německých socialistů měli především Westerwellovi kolegové z FDP. Pokud nejsou ochotni se za svého expředsedu postavit v tak složitých chvílích, nestojí za to v tak pokrytecké partaji nadále zůstávat.
Člověk se musí ptát, kam se to Evropa a Evropané na počátku 21. století dostali. Po všech těch válkách, totalitních režimech, koncentračních táborech a pošlapávání svobod jedince…
Co za strašlivý ideozločin Němci spáchali, když si dovolili pochybovat o vojenském zásahu v Libyi? Neodvažuji se domýšlet, co by se s Westerwellem stalo, kdyby snad německá diplomacie hlasovala přímo proti vojenskému řešení situace v Libyi. Nejspíš by se musel ze svých nezdravých názorů zodpovídat před soudem v Haagu. Snad by to byl proces v rámci možnosti i spravedlivý. Třeba by dostal jen pár let a jeho právník by to nakonec uhrál na nepříčetnost. Westerwell by pak mohl svůj život dožít někde v sanatoriu uprostřed lesů.
Celé to běsnění kolem Libye by mělo být varovným signálem pro všechny ty, kteří si tak pochvalují, jakým směrem se socialistická Evropa vydává. Ještě je však stále čas přehodit výhybku a vyrazit správným směrem. Tam, kde se bude moci otevřeně mluvit o nešťastné imigrantské politice EU, nesmyslnosti jakýchkoli kvót, škodlivosti islámu, falešné solidaritě, nepřizpůsobivých menšinách bez toho, aby vás někdo ihned obvinil z fašismu atd.
Začít bychom mohli tím, že se nenecháme nikým připravit o právo pochybovat. Už jsme si v rámci politické korektnosti, gender studies, ekologismu či multi-kulti ideologie nechali vzít téměř vše. Dávno jsme se poučili, že mít opačný názor na některá témata je ve dnešně době ideozločin. Přijali jsme to se stejnou pokorou, s jakou se nechávají ovce připravit o svůj huňatý kožíšek. Budiž.
Právo alespoň pochybovat bychom však měli bránit do posledního dechu. Pokud nakonec přijdeme i o něj, nezbude nám už opravdu nic. Vítejte v Brave New EU…
Čtěte také: