Veřejnoprávní ČT chybí vkus, kvalita i vize. Co takhle ji zrušit?
Dětský kanál, méně ředitelů, snížení počtu zaměstnanců, škrty…kandidáti na šéfa České televize mají mnoho chvályhodných nápadů, jak lépe a efektivněji vést toho našeho veřejnoprávního „otloukánka“. Jistě mají pravdu. Je třeba škrtat, je bezpochyby zapotřebí propustit desítky zaměstnanců. Za největší výzvu bych však jako kandidát na ředitele ČT považoval, aby se do České televize vrátila kvalita a vkus (pokud tedy vůbec připustíme, že tam někdy něco takového bylo).
Když se novináři z aktuálně.cz zeptali kandidáta Milana Šímy, jaký pořad se mu v ČT nejvíce zamlouvá, dostali pravdivou a logickou odpověď: „Nejlepší pořady vysílané na veřejnoprávním kanálu jsou ty zahraniční“. S tímto názorem se nedá než souhlasit. Na Kavčích horách si velmi zakládají na vlastní tvorbě a jsou na ni snad i pyšní. Bohužel, není na co být pyšný. Řekněme si to na rovinu, vlastní tvorba ČT nestojí za nic.
Stačí vyjmenovat seriály typu Náves, Náměstíčko, Příkopy, Dobrá čtvrť. Ještě bych snad zmínil Cukrárnu, Poste restante a Vyprávěj, ale to už by bylo asi opravdu jen pro silné žaludky. Raději se ani nehodlám pouštět do polemiky, jak funguje schvalování námětů na tyto perly. Jména režisérů a scénáristů těchto „seriálů jdoucích v duchu té nejlepší tuzemské seriálové tradice“ jsou stále stejná – Dušan Klein, Karel Smyczek, Jan Míka atd.
Snad jen nostalgickou selanku Vyprávěj už vytvářela nová parta v podání režiséra Bisera Arichteva a scénáristy Rudolfa Merknera. Prvně jmenovaný si získal ostruhy ve „špičkovém“ seriálu Horákovi, scénárista Merkner je podepsaný pod „skvosty české kinematografie“ typu Bobule a Ro(c)k podvraťáků.
Z výčtu jmen seriálových i filmových režisérů úřadujících na Kavčích horách vyplývá jedno jediné: Ať točí stará nebo nová parta, je to propadák. Je zřejmé, že Česká televize otázky kvality a vkusu neřeší. Má nějaké ty drobné pod štrozokem, tak je holt nějak utratí. Vlastní tvorbu má v popisu práce, je tedy nutné občas něco pustit do světa. K čemu ale potřebujeme lhostejnou veřejnoprávní televizi? Nebylo by čestnější říci si, že na vlastní tvorbu prostě nedokáže ČT sehnat kvalitní scénáristy a rovnou to zabalit? Řekl bych, že takový přístup by byl opravdu férovější, než každý rok chrlit béčkové až céčkové nesmysly.
Jako koncesionáři mi to nedá, abych se nezeptal, kde jsou nějaké schvalovací mechanismy, na jaké bázi probíhá připuštění scénáře k jeho realizaci? Nebo je tvorba v ČT založena jen na osobních vztazích mezi jednotlivci?
O vkusu čétéčkařů svědčí i to, co a jakým způsobem nabízejí ve své Edici. Nejvíce mě v posledních týdnech rozesmívá prodejní promo k seriálu Pra pra pra. Kdo jej někdy viděl, musí mi dát za pravdu, že je to prostě a jednoduše omyl. Přesto je na něj Česká televize velmi hrdá a nestydí se k jeho prodeji vytvářet promo upoutávky.
Další seriál, který ČT právě nyní propaguje k prodeji, je Nejmladší z rodu Hamrů. Tady už se mi moc smát nechce, protože je to spíš smutný příběh svědčící o tom, že čétéčkaři mají opravdu vkus jako vekslák se svými plísňovými džínsy a bílými ponožkami v sešlapaných mokasínech.
Podmanivý hlas láká nebohé diváky na seriál, kde se „na pozadí příběhu dozvíme o historii české vesnice od poválečného období až po 80. léta 20. století.“ Doporučuji se na tuto upoutávku podívat, stojí to za to. Netřeba snad dodávat, že propagandistické a ještě k tomu amatérsky natočené dílko režiséra Evžena Sokolovského a scénáristy Jaroslava Dietla patří do žumpy.
Přiznávám, že vlastní tvorba ČT je až příliš snadný terč pro jakoukoli kritiku. Dobrá, můžeme volně navázat běžným zpravodajstvím, Reportéry a Otázkami Václava Moravce. Posledně jmenovaný pořad se již dávno stal karikaturou na sebe sama. Moravec už ani nepředstírá, že by se na svá „one man show“ nějak hlouběji připravoval. Občas prohodí nějaký ten žertík a povětšinou jen sedí a nechává své hosty mluvit, mluvit a mluvit. Proto mě velmi pobavila jeho nedávná vyjádření v médiích o tom, že OVM čelí politickým tlakům. Ha ha. Kdo by se ještě dnes mohl obávat Moravcova výslechu? Řekl bych, že žádný normální politik nemá důvod na OVM vyvíjet nějaké tlaky. S Otázkami Václava Moravce musí být naopak každý politik naprosto spokojený. Václav Moravec zkusil trochu PR, vypadá to však, že mu přitom radili stejní čétéčkaři, kteří dělají promo k seriálům Pra pra pra a Nejmladší z rodu Hamrů.
Bít na poplach před politiky, kteří chtějí cenzurovat svobodomyslné pořady a hodlají do země zadupat naši křehkou demokracii je už dnes tak trochu out, přijde mi.
Ještě bych si snad mohl rýpnout do pořadu Máte slovo a „kotelnice“ Jílkové. To by ale bylo až příliš laciné. Na druhou stranu, proč ne?:) Tento pořad opět velmi dobře koresponduje se vkusem a vůbec celým myšlenkovým potenciálem čétéčkařů. Neuvěřitelný styl a vedení celého pořadu „novinářkou a moderátorkou“ Jílkovou si opravdu v ničem nezadá s nováckým Kotlem. Domovnice Míša Jílková si pozve na politika zástupce lidu, která nemá ani potřebný rozhled, ani dostatečné vzdělání a obvykle velmi chabou slovní zásobu.
Většinou tak dostane ministr zdravotnictví vynadáno, že paní Vomáčkové píchla sestřička špatně injekci, ministr obrany je nucen poslouchat stížnosti pana Nováka, kterému policie neoprávněně odtáhla vůz a ministr zemědělství si marně zacpává uši nad lamentováním paní Krupičkové, která jej obviňuje z toho, že v jejich supermarketu mají drahá rajčata. Do toho všeho Jílková máchá rukama, pobíhá se svojí sádrovou nohou a plácá páté přes deváté.
Jaký smysl se ukrývá v pořadu Máte slovo? Já to nevím, a tak se musím ptát, jestli to alespoň tuší na ČT. Obávám se, že ne a že jim je to vlastně šumafuk.
Kapitola sama pro sebe je každodenní zpravodajství a „investigativní“ pořad Reportéři. Redaktoři i jejich šéfové jsou tak načichlí politickou korektností a myšlenkovým mainstreamem, že už hůře být nemůže. Většina zpráv je podávána v jednoduchém rytmu: Obama-dobrý, Kaddáfi-zlý, Válka v Libyi-dobrá, povstalci-dobří, Klaus-zlý (a krade pera), Gore-dobrý (chrání přírodu), Bátora-zlý (mučí židy), Joch-zlý(náboženský fanatik) atd. Co se týká Palestiny a zmíněné Libye, tak v tomto goebbelsovském stylu informování vyniká především aktivistický redaktor Petr Zavadil.
Veškeré dění na tuzemské politické scéně komentuje buď bývalá komunistka Dvořákova, nebo levicoví zaslepenci typu Keller, Bělohradský a Pehe. Když se náhodou dostane na obrazovku opačný názor, je vydáván spíš za něco směšného, za něco, s čím většina jistě nemůže souhlasit.
Když se v době televizní krize několik politiků přiklánělo ke zrušení ČT, vrhla se na ně všechna média jako smečka hladových psů. Řekl bych ale, že deset let poté je zcela legitimní o takové variantě uvažovat. Současná veřejnoprávní Česká televize a její vedení pozbylo práva na svoji existenci. Pokud ČT zrušíme, o nic nepřijdeme.