Tak Romové prý nemají co ztratit, jen své okovy (!), říká Jiří Pehe
Sleduju ho dlouho, ale až teď uzrál čas na komentář. Jiří Pehe nás vyzývá, abychom nebrali dávky Romům, neboť se prý nacházejí v situaci, kdy už nemají co ztratit, jen své okovy. „Vedle tendence šetřit se populisticky berou dávky i těm nejchudším, z nichž je mnoho příslušníky romské menšiny. Tito lidé se nacházejí v situaci, kdy, jak říká okřídlený citát, nemají co ztratit, jen své okovy,“ říká politolog Jiří Pehe.
Nejsem si jist, který okřídlený citát měl Jiří Pehe namysli. Autorem například tohoto: „Pamatuj si, že všude, kde nevládne spravedlnost, vládnou vášně úředníků, a lid změnil jen své okovy, nikoli svůj osud,“ je Maximilien François Marie Isidore de Robespierre, který se v roce 1793 stal vůdčí postavou Výboru pro veřejné blaho a získal si velkou popularitu mezi lidem jako nekompromisní stoupenec revolučního teroru. V čele tohoto uskupení rozpoutal mj. masové vraždění politických oponentů. Pehe mohl možná myslet také jiný citát, ten z Komunistického manifestu: „Evropou obchází strašidlo - strašidlo komunismu - Nechť se třesou panující třídy před komunistickou revolucí! Proletáři nemají v ní co ztratit, leda své okovy. Dobýt mohou celého světa. Proletáři všech zemí, spojte se!“
V každém případě se Pehe velmi mýlí. Ti, kdož nemají co ztratit a mají nejen u nás, ale i v celé Evropě na nohou i rukou okovy, nejsou Romové, ale příslušníci většinové společnosti. Ne Romové pro nás, ale my jsme jejich novodobí otroci, když ze svých daní živíme drtivou většinu z nich již po generace (čest výjimkám) a bez výsledku.
Do té doby, dokud tento systém nezměníme, nikdy je nepřinutíme k tomu, aby se stali samostatní (?). Přesto existuje ještě jedna varianta ke zvážení. Přestaňme být politicky korektní humanisté a přiznejme si oficiálně, že na to Romové prostě nemají. Vyjma čestných výjimek, ze kterých si ovšem neberou žádný příklad a mnohdy jimi dokonce opovrhují, jsou zkrátka díky své predispozici nedostatečně vzdělatelní a nezařaditelní do většinové společnosti a vyznávají zcela odlišné hodnoty a životní priority. Když si toto férově položíme na stůl jako východisko a přestaneme si, byť u některých lidí v dobré víře, lhát, máme základ pro hledání řešení. To, co předvádíme nyní, řešením není. Ani pro Romy, ani pro většinovou společnost.
Čtěte také:
„Otesánek“ Pehe v zajetí Marxe