Proč je Miloš Zeman celebritou?
Mnoho lidí touží po veřejném vlivu, oplývají jím však pouze někteří. Existují ovšem tací, kteří po vlivu nebaží – nebo to alespoň umně předstírají – a přesto se halí do jeho houně vždy, když se jim tak zamane.
Miloš Zeman náleží do této vzácnější sorty. Nemá funkci, pod sebou ani jediného úředníka, pobírá starobní důchod. O hosty či hostitele v podobě prezidentů, velvyslanců či premiérů však nouzi nejeví.
I tuzemská média se mu věnují v míře vrchovaté. Aktuální víkendové setkání Zeman - Paroubek na premiérově chalupě v Jizerských horách je toho dokladem. Novináři se při honbě za informacemi z tohoto dýchánku div nepřevtělili do malých harantů, kteří přes plot šmírují posezení dvou „fotříků“. To vše jen proto, aby zvedli prodej novin, poslechovost rádií či sledovanost televize. Že Miloš Zeman přitahuje široké masy – což je „grund“ jeho nehasnoucího vlivu na politické scéně –, vědí oni nejlépe. Expremiérova kniha Jak jsem se zmýlil v politice se záhy po vydání proměnila v bestseller. Zeman je populární, Zeman je svéráznou celebritou. Odkdy a proč?
Miloš Zeman vyčuhuje z šedivého davu českého politického panoptika jako basketbalista v zástupu zápasníků sumo. Je osobností, to však samo o sobě nestačí. Zeman je osobností, v jejímž profilu jsou namixovány takové ingredience, jež jej katapultují do role miláčka médií.
Zeman je v prvé řadě originál svého druhu. Na vrcholu politické kariéry oznámil svůj úmysl skončit. Jaký to rozdíl oproti většině dalších politiků, kteří se funkciček drží do posledního dechu, někdy úplně doslova! Tento úmysl Zeman navíc opravdu splnil. Pošramotil jej však zanedlouho zaklepáním na vrata Hradu, které se proměnilo v neúspěch, ba ostudu, nejen jeho, ale i celé sociálnědemokratické strany.
Jenže od té doby již Zeman body jen získává. Srdce davů si naklonil svým životním stylem. Nikdo mu nemůže mnoho závidět. Člověk nemusí být bývalým premiérem, aby si mohl pořídit domek na Vysočině a projíždět se po lesích na rezavé esce. Zeman tak vzbuzuje ex post důvěru, že v politice nebyl kvůli vlastnímu obohacení, nýbrž že mu šlo o věc samou. Na to lidé slyší. A opět: Jaký rozdíl oproti mnoha jiným politikům, kteří úzkostlivě tají své často honosné rezidence. Oproti politikům, jež někdy tají tak kostrbatě i původ svých nemovitostí, až přijdou o funkci!
Kořením Zemanova veřejného vlivu jsou hlavně bonmoty. Intelektuální salóny nad nimi sice lamentují, leč restauracím i putykám imponují. V líbivých metaforách je ukryta síla, to ví kdekdo, jenže nikdo neumí s tímto třaskavým materiálem zacházet tak obratně jako právě Zeman. Je to z velké části proto, že přirovnání nevypouští zcela nahodile, ale že tato vyrůstají z podhoubí určitým způsobem konzistentního. Zeman je přitom i v bonmotování svůj. Bere si na paškál též ty politiky, kteří se nacházejí na špici žebříčků popularity. Dá se pak stále hovořit o bonmotu v pravém slova smyslu?
Kniha Jak jsem se zmýlil v politice tak například slavila úspěch právě proto, že čtenář – ať již to přiznal, či nikoliv – mnohokrát lačnil po pivních glosách často na hranici žalovatelnosti, jež však nevzejdou z pera nějakého nýmanda, nýbrž od osoby, která má něco za sebou, je názorově čitelná, poměrně důvěryhodná a právě proto respekt budící.
Zemana můžeme milovat coby briskního glosátora, můžeme jej nenávidět třeba pro jeho samolibost, hospodské manýry či politický názor, jenže se nakonec stejně shodneme na skutečnosti, že více Zemanů by domácí politice neuškodilo.