„Provokatér“ Klaus a 40 let komunismu v Hnízdilově mysli
I po dvaceti letech, které uplynuly od pádu minulého režimu, si v sobě neseme jeho pozůstatky. Minimálně v tom, že nejsme schopni tolerovat opačný názor. Stejně tak jsme přesvědčeni, že názor jedince je automaticky špatný a bláznivý, pokud se liší od pohledu většiny.
Jako bychom zapomněli na naši historii, kterou spoluurčovalo mnoho myšlenkových solitérů. Začít můžeme Masarykem, pokračovat přes Tigrida a skončit třeba u Havla. Nikomu z nich nelze v jistých životních situacích upřít odvahu, s jakou se postavili proti většinovému názoru. Dnes už si můžeme být jistí, že právě v těchto momentech se nemýlili. Přestože ve své době byli dehonestování a pokládání za provokatéry nebo dokonce blázny.
Za komunismu se příliš nenosilo jít proti proudu. Mít silný názor odporující oficiální propagandě mohlo skončit na přelomu 40. a 50 let smrtí, později ztrátou zaměstnání, nemožností studovat atd. Komunisté se svými odpůrci nediskutovali. V Sovětském svazu je prohlašovali rovnou za pomatence a podle toho s nimi také zacházeli. Končili v blázinci.
Jistou paralelu vidím i dnes. Není to tak dávno, co se internista Jan Hnízdil snažil dokázat, že prezident Klaus nemá všech pět pohromadě. Nyní prostřednictvím svého pamfletu opět vystrkuje růžky.
Tón jeho článku je podobný těm sovětským, které vycházely v Pravdě. Bez protiargumentů, pouze plné posměšků odsuzujících Klausovy názory na ekologismus, EU, kácení stromů na Šumavě či Prague Pride.
Prezident Klaus prý není duševně v pořádku. Je to totiž provokatér a jeho názory jaksi nezapadají do šablony dnešního politicky korektního světa. Nevyjadřuje se jasně a srozumitelně, lid mu nerozumí. V podobném tónu se vždy mluvilo i o Havlovi. Dnes je Klaus pod palbou médií a obyčejného lidu ještě víc, než jeho ideový odpůrce. Jak paradoxní, že oba prezidenti sdílejí podobný osud.
Jistě, chápu, že obyčejný člověk není schopen rozpoznat rozdíl mezi „homosexualitou“ a „homosexualismem“, lékař Hnízdil by však tyto rozlišovací schopnosti mít měl. Dále se Hnízdil pozastavuje nad názorem Klause, že ekologistů se prezident bojí více než Al-Kajdy. Hnízdil však už bohužel nepíše, co je na tomto jistě poněkud provokativním vyjádření nesmyslného a pomateného.
Je až příliš jednoduché vybrat si pár novinových titulků a omlátit je Klausovi o hlavu. Samozřejmě vždy nějakým tím pěkně jízlivým způsobem. Nejlépe absolutně oproštěné od argumentů, protože argumentovat s „provokatérem“ a „bláznem“ Klausem přeci nemá smysl.
Takový styl komunikace ale až příliš připomíná doby minulé. Je primitivní, zbytečný a vypovídá více o duševní bídě samotných autorů těchto posměšných článků, než o jejich vděčném objektu.