Ano, soudruzi lektoři nás už kdysi varovali, že někteří boží slouhové umí být až neuvěřitelně vlezlí, dokáží i po smrti člověku pokazit kádrový posudek…

V nekrolozích už to tak chodí, že se život člověka z gruntu žehlí. Také Jiřina Švorcová je teď prodávaná pěkně načinčaná se svatozáří. Nejrůznější sklerotici podávají komická svědectví, že tahle svatá žena nikomu a nikdy neublížila…

Rád bych jim uvěřil!, jenže z té mé zatracené paměti se nějak nedaří vygumovat ty emotivní, urážlivé projevy členky UV KSČ…

Jiřina Švorcová měla prý neobyčejně silný charakter, na rozdíl od drtivé většiny svých kolegů, až do konce života nepřevlékla kabát, zůstala věrná svému komunistickému přesvědčení. Tak tohle asi souhlasí, to mohu s čistým svědomím podepsat. Určitě je to mnohem sympatičtější, než to krysí, všeobecné opouštění potápějící se lodi! Ovšem, zase na druhé straně se také nabízí otázka, zda není trochu hloupé svatořečit člověka, co tak zarputile setrvává v bludu, který si nedokáže poctivě přiznat vlastní selhání?

Ani v těch nejhorších letech totality, ve mně tahle fanatická komunistka nevyvolávala nějakou opravdovskou nenávist, opovržení, spíše jen hořký posměch. Za ta léta života v demokracii se i ta hořkost časem měnila v komičnost a útrpnost.

Nechci trapně přehánět, srovnávat skvělou americkou herečku, kdysi neobyčejně přitažlivou ženu - Jane Fondovou s tou naší Aničkou Holubovou. Velice se omlouvám, ale jeden takový styčný bod mě přece jenom napadá. Obě herečky si totiž , jako ten mlýnský kámen, nesou životem nelichotivé vzpomínky značné části společnosti, na ty své tolik zdůrazňované lidské postoje…

A s tím se nedá pranic dělat, tady jsou už všechna slova zbytečná…