Na tři a půl milionů obyvatel komunistického východního Německa uprchlo do roku 1961 přes ostrov svobody uprostřed své země k západním sousedům za důstojným životem. To bylo samozřejmě pro bolševiky špatně. Zaparafrázuji si nyní Jiřího Kodeta z proslulého filmového hitu Pelíšky, kde asi soudruzi z NDR udělali chybu. Tak především v tom, že chtěli lidem nutit svoje štěstí, aniž by se zajímali o to, jestli o ně dotyční stojí. Už povstání východoněmeckých dělníků v roce 1953 proti bolševické diktatuře, které krvavě potlačily ruské tanky, ukázalo, že asi moc ne.

Nicméně volný průchod mezi Západním a východním Berlínem byl pro východoněmecké soudruhy v čele s Walterem Ulbrichtem zvaného též kozí bradka noční můrou. Lidé jim utíkali a země šla do kytek. A tak „první německý stát dělníků a rolníků“ sáhl k řešení, které z údajně vládnoucích dělníků a rolníků udělalo nevolníky.

Jak již napsal spisovatel Jiří Grůša v pátečním komentáři MF DNES, stačilo málo, fotografie z východního Berlín na kterých se lidé snaží na poslední chvíli dostat na Západ, známé jsou snímky lidí skákající z oken svých bytů na západní stranu, celosvětově proslulý je obrázek vojína armády NDR Conrada Schumana, jak skáče přes ostnatý drát na Západ zároveň odhazuje samopal. Ještě později se snažily stovky Východoberlíňanů dostat na Západ za svobodou například podzemními tunely. Přemýšliví lidé na celém světě po postavení zdi pochopili, že socialismus je jeden velký podvod.

Berlínská zeď byla ves skutečnosti symbolem krachu komunistických myšlenek. Rudohvězdáři hlásali, že lidé jsou v jejich zemích neskutečně šťastní a mají se moc dobře. Jenomže najednou celý svět viděl, že z toho ráje se snaží lidé utéct za každou cenu a údajní budovatelé lepších zítřků musí pomocí zdí a drátů násilím držet lidi v údajném ráji. A dokonce neváhali vydat rozkaz k vraždění těch, kteří se provinili pouze tím, že chtěli odejít za svobodou.

Údajně prý západní tajné služby o plánech na výstavbu zdi věděli. To je jistě pravda, protože toto myšlenkou se zabýval Ulbricht už dříve a teprve v srpnu jednašedesátého roku získal souhlas od sovětského bolševického vůdce Chruščova. Jenomže představitelé Západu byli jistě moudří a pochopili, že momentálně není třeba nic podniknout, protože tímto krokem se komunisté definitivně znemožnili sami.

Východní Německo nestačilo na svého souseda ve všech oblastech a prudký rozvoj Adenauerovy Spolkové republiky Německo dokázal, že východoněmečtí komunisté nedokážou svým lidem zajistit tak dobrou životní úroveň, jako ti proklínání kapitalisté na Západě.

Je to jako ve fotbale, když se mužstvu nedaří, tak existují dvě možnosti ke zlepšení výkonnosti. Ta první je sportovní, mužstvo se posílí, začne lépe trénovat atd. Druhá je nesportovní a spočívá v taktice kupování zápasů, podplácení rozhodčích, faulování atd. Marxisté se rozhodli jít cestou faulů a nesportovních křiváren. Na to nakonec však sami dojeli. Berlínská zeď nakonec 9. listopadu 1989 padla a byla po právu zbořena jako symbol komunistické nenávisti, zakomplexovanosti a neschopnosti.