Socialismus v EU: Kvóty jsou začátkem konce
Ženská emancipace dosahuje svého vrcholu. Gender studies se stává náboženstvím. Myšlenka „50:50“ je mantrou a chytlavým reklamním headlinem, který má velký potenciál oslovit spravedlivě rozhořčené bojovníky a bojovnice za světlou budoucnost lidstva. Pomalu ale jistě se vydáváme po cestě, na jejímž konci bude bezduchá a kolektivistická společnost.
Všichni si budeme rovni, v každé firmě, v každé politické straně bude přesný procentuální počet mužů, žen, cikánů, homosexuálů a lesbiček. Vítejte ve 21. století, ve kterém sociální inženýrství chytá svůj druhý dech.
V tomto ohledu však naštěstí za „vyspělou“ Evropou zaostáváme. Např. v dnes tak hojně citovaném Norsku platí kvóty pro ženy již od roku 2003. Tehdy se moudří norští socialisté rozhodli, že udělají „velký skok vpřed“ v historii svého národa a schválili kvóty, které se týkají zastoupení žen v managementech velkých firem. Spojení „velký skok vpřed“ jsem použil záměrně. Ne, že by snad zavedení kvót přineslo milióny obětí jako v případě čínské verze Maova „velkého skoku vpřed“, ale je stejně nesmyslné.
Norsko však není v tomto ideově krystalickém boji za spravedlivou společnost samotné. Podobné nesmysly už platí v mnoha evropských státech. Letos se této utopistické myšlenky konečně ujali také úředníci EU. A aby toho nebylo málo, přidala se i OSN. Organizace spojených národů doporučila České republice v květnu, aby ze začala zabývat zavedením kvót pro vstup žen do politiky. Evropská komise nápad OSN dokonce ještě trumfla a v posledních měsících uvažuje, že by byly stanoveny kvóty pro zastoupení žen ve vedení podniků na území Evropské unie.
Čtěte také:
Sociální inženýrství: Ženy vpřed!
Záchrana západní kultury? Získejme zpět oblast vzdělání!
Ředitelé do výroby a ženy na jejich místa?
Bezprecedentní zásah do soukromého podnikání by měl být podle některých náznaků prosazen silou, pokud se snad někdo zdráhal připojit k této „ušlechtilé“ ideji dobrovolně. I kdyby se ovšem nakonec jednalo „jen“ o státní firmy, jde o velmi nešťastnou záležitost hraničící se šílenstvím.
Ideologové EU by však sami nic nezmohli, kdyby si nedokázali na svoji stranu získat lid. Levicoví aktivisté, Zelení a bojovnice pod praporem gender studies naštěstí své ideové pobratimy nenechají na holičkách. Však také z penězovodů EU dostávají solidní finanční podporu. A když se dokážou adekvátně zapojit také novináři, dobrá věc by se mohla podařit. V této souvislosti mě zaujal zejména prostoduchý článek jakési novinářky Lenky Nejezchlebové, který je k dispozici na tyden.cz. Není důvod jej v tomto článku rozebírat, ale určitě si jej přečtěte. Stojí to za to.
Proti zavedení kvót v České republice bychom měli bojovat do posledního dechu. Socialismus (s lidskou i nelidskou tváří) jsme tu měli dlouhých 40 let. Sociální inženýrství napáchalo na obyvatelích této republiky škody s nedozírnými následky. K jakékoli aktivitě, která zavání socialistickými experimenty bychom měli být obzvlášť my Češi ostražití. Nebo se snad chceme vracet tam, kde jsme už jednou byli? Chceme opakovat ony proklamované „omyly a drobné nespravedlnosti“, které stály tolik zničených a nenaplněných životů?
Kvóty samy o sobě jistě žádné oběti na životech nepřinesou. Jsou však první známkou toho, že staré pořádky se mohou opět vrátit. Nebezpečí, že by stát diktoval soukromého podnikateli, koho smí a koho nesmí přijmout do své firmy, je odstrašujícím příkladem totalitního smýšlení.
Jestliže se chce Evropská unie opravdu vydat touto cestou, neměli bychom jí u toho za žádnou asistovat.