Fenomén Murdoch a jeho česká podoba
Nad pádem mediálního magnáta Ruperta Murdocha (80) se píší v Anglii i v Americe rozradostněné levicové a poněkud předčasné nekrology, jeho rodinný koncern ztratil jeden bulvární nedělník a nezískal padesátiprocentní podíl v BSkyB (třetí nejsledovanější televizi, v níž má 39%), což měl před skandálem téměř jisté. Vloni poprvé přesáhly zisky této stanice miliardu liber. Pravicový a konzervativní tisk magnáta brání a připomíná jeho neuvěřitelný obchodní talent i zásluhy o technologickou inovaci.
Celá pravda, jak už to bývá, se nachází někde mezi takovými vyhraněnými postoji.
Murdochova půl století trvající obchodní šikovnost je vskutku neuvěřitelná. V Austrálii založil první celostátní deník a tak mohl koupit v Anglii krachující levicový plátek “The Sun” a postupně jej přestavět a bulvarizovat na nejprodávanější noviny a hlásnou troubu Margarety Thatcherové, které pomohl k vítězství ve volbách.
V osmdesátých letech tajně postavil moderní tiskárnu a vymanil svobodný tisk ze “smrtícího objetí tiskařských odborů”, jak se tehdy psalo, a zachránil nejen svůj, ale celý svobodný tisk v Británii. Před pádem zachránil i bulvární nedělník “The News of The World”, a dokonce i ctihodné “timesy”, jež dodnes vlastně z bulvárnich zisků dotuje. Nejen to! Včas předvídal nástup satelitní televize a měl s ní také úspěch a to nejen v Anglii, ale hlavně v Americe, kam se přestěhoval, přijal nezbytné občanství, založil “The Fox News” a s velkou ztrátou koupil a provozuje deficitní “The Wall Street Journal,” čímž zlomil mediální monopol levice na Východním pobřeží USA. A nejen to. Ve svém stařeckém věku si ještě na rozdíl od všech ostatních majitelů novin a novinářů stihl povšimnout, že umísťovat obsah drahých, leč slavných a zavedených deníků zadarmo na internet, je zásadní omyl. Byl však sám a tak trvalo téměř celé desetiletí, než se mohl opět jako první proti konkurenci na internetu – možná už pozdě – postavit.
Obchodní instinkt, schopnost včas pochopit, jak se vyvíjí společnost a politika – novináři z “News International” vždycky tak jako sázkaři předem uhodli nadcházejícího vítěze voleb – a nepochybná obchodní agrese (nesprávně strategie) stojí za jeho úspěchem, ale ještě něco, co můžeme pozorovat i v Česku – postupná bulvarizace médií.
Murdoch si jako první v šedesátých letech všiml konce tradiční normativní (osvětové) kultury, na kterou přísahali intelektuálové: “Lidé v demokratické společnosti mají plné zuby, aby jim někdo kázal, nechtějí slyšet od státu ani od svých ,lepších´ občanů, jak se chovat. Chtějí mít legraci a bavit se po svém.”
Jak už to u budovatelů impéria bývá je v takovém tvrzení značná dávka cynismu. Charles Moore, jeden z jeho konzervativních kritiků říká, “bylo by fajn, kdyby vyšel vstříc masovému očekávání a nabízel užitečné rady o fondech a penzích, o manželství, o výchově a vzdělávání, kdyby k tomu poskytoval dobrou (byť lidovou) zábavu, místo aby podbízel, skandalizoval a přímo pronásledoval čtenáře hluboko za hranice všeobecného vkusu a etiky, nemluvě o metodách kriminálních.” S Thatcherovou sdílel společný pozitivní zájem postavit na nohy umírající regulované hospodářství, ale v politice nakonec hrál jenom na vítěze voleb, aby jej mohl po volbách vydírat a vytřískat z něho komerční výhody pro svoji mezinárodní expanzi.
Nakonec je dobře, že tahle jeho faustovská role nadobro skončila.
V malém Česku, bez peněz, bez korupce a bez politického vlivu se objevila podobná manažerská a novinářská osobnost. Mladý katolík a konzervativec Pavel Šafr se stal už jako mladík před dvaceti lety šéfredaktorem Českého deníku, později deníku Telegraf a dál už fenomenálně a s úspěchem střídal posty šéfa Lidových novin, MfDnes, týdeníku Reflex a nyní završil svou kariéru u bulvárního Blesku. I on zarazil povýšené intelektuální (často snobské) poručníkování a povýšil všeobecný vkus a lidový zájem na princip novin. Sám dokonce občas, na rozdíl od obchodníka Murdocha, dokázal napsat dokonalý politický komentář. Na výtku bulvarizace říká: “…musí existovat společně sdílené vědomí hranic, toho, co je pro všechny přijatelné… není (ale) možné v masovém médiu obcházet, co zajímá polovinu národa. A také se zasloužil o financování inteligentní přílohy Lidových novin z výtěžku novin lidovějších a teď se bude rozhodovat, jak zachránit upadající Blesk. Bulvarizace bulváru? Nevím, zda se Blesk nachází v rámci obecně přijatelného…
Moje maminka říkala, že o morálce většina nerozhoduje.
Týždeň,
1. 08. 2011
Čtěte také:
Velebnosti, mně se chce blejt
Když novináři brání demokracii...
Šéfredaktoři, zakažte svým podřízeným číst noviny!