Bude velmi těžké a bolavé si tento stav uvědomit a něco s ním dělat, na to se máme příliš dobře a navíc, být dobrým hospodářem je tuze pracné. Vyžaduje to neustále o svůj fyzický i duševní majetek pečovat. Kdo by ale dnes ohýbal svůj hřbet, když stačí jen být součástí všech těch evropských sociálních států, a je zaručeno, že se musíme mít dobře. Odpadá zodpovědnost, starost o živnost, o vztahy, o to, co bude za půl roku nebo za rok.

Namísto toho si zhýčkaný občan navykl na svou dovolenou, na právo na práci či podporu, na důchod(y), výhody, dotace, granty, výjimky, povolení a dávky. Máme přece nárok, slyšíme střídavě ze všech koutů Evropy, vždy pod tím stejným transparentem. Současná demokracie je rozhodně tím nejlepším, co tu kdy bylo. Přináší největší porci osobní svobody v porovnání s nároky, které na jedince klade, ale není zadarmo. Její přítomnost leží stále mnoha lidem v žaludku, proto je třeba o ni pečovat a doslova hospodařit se vším, co ji drží při životě.

Na ty hezké věci, které demokracie dává, jsme si zvykli rychle. Baví nás cestovat, nakupovat, dobře jíst a pít a svobodně diskutovat. Máme-li se ale postavit čelem k druhé straně mince, často nepříjemné a tvrdé, je to podstatně horší. To se raději schováme za všemožné organizace, ekologické, humanitární, odborové, za stát a bůhví co ještě, jen abychom nemuseli otevřeně pojmenovat problém, ať je jím běloch, muslim nebo cikán, nebo jen hloupé nařízení odkudsi z Bruselu. Zvykli jsme si uhýbat.

Než poctivě "máknout", používáme všelijaké berličky a eurostáty se předhání v jejich nabídce. Místo toho, abychom se stavěli na vlastní nohy a používali vlastní hlavu, jak říká kolega Laďa, dokud ještě nějakou máme. Ale hlavně: učili totéž i své děti. Děti rozhodně nepatří na politické lágry jakýchkoliv ideologií, kde jsou do nich nalévány ty "správné pravdy", aniž by se mohly bránit. K dětem patří rodiče, vzdělání a co nejširší rozhled. Jedině tak si budou moci v dospělosti samy vybrat svůj směr a my budeme věřit, že ten správný.

Sociální stát ve "výchově" občanů v samostatné jedince naposto selhal, čím dřív se od těchto líbivých, ale falešných ideí odpojíme, tím dřív nám vyrostou generace schopné uchopit evropské konzervativní tradice nekonfliktním způsobem. Je to běh na dlouhou trať, a zabránit darebákům provádět násilnou politiku zřejmě úplně nedokážeme, můžeme jim ale výrazně omezit teritorium.

Čtěte také: 

Levičácké tanečky na norských hrobech

Sociolog Keller uboze zneužil norské tragedie

Vraždění v Norsku: Přijdou další Breivikové?