Vtip o Goebbelsovi a Göringovi
Goebbels vypráví Göringovi, že si vzal za sluhu Čecha, kterému oslazuje tu českou zpupnost tím, že mu každý večer, když má čistit boty, do nich nadělá. Göring v duchu lituje sluhu a jednou, když ho potká, tak mu radí, aby si to nedal líbit a ze služby vystoupil. Sluha však klidně vysvětluje: „To máte tak, pane maršále. On mi večer nadělá do bot a já mu zase ráno načůrám do čaje. To máte tu spolupráci Čechů a Němci!“
Autentický citát Josepha Goebbelse: „Jsem přesvědčen o tom, že za padesát let již nebudou lidé uvažovat v intencích zemí… Zatímco si evropské národy uvědomují stále zřetelněji, že mnohé problémy mezi námi jsou pouhými rodinnými sváry v porovnání s velkými problémy, jež je třeba dnes řešit mezi kontinenty. (...) Znamená to pro vás, že jste se již stali členy velké Říše, která je připravena k reorganizaci Evropy, k odstranění překážek, jež oddělují evropské národy, aby pro ně již nadále bylo jednodušší se vzájemně setkávat.“
Vtip z knihy „Protektorát se směje“, vydáno jako ilegální tisk v prosinci 1944,
vybral Lukáš Petřík
Z Předmluvy ke knize PROTEKTORÁT SE SMĚJE
Od prvého dne, 15. března 1939, kdy Němci vstoupili na půdu našeho státu - čímž pokořili a zneuctili náš národ a vlast snad nejvíce v dějinách vůbec - vstoupili jsme s nimi ve skrytý i otevřený, ale vždy urputný boj. Nebylo to poprvé mezi námi Čechy a Němci. Od nepaměti jsou naše dějiny protkány stálým bojem proti německé rozpínavosti a surovosti. Nikdy mezi námi a Němci nebylo přátelství, což prohlašujeme s hrdostí, neboť to dokazuje, že jenom silný duch našeho národa, mravní síla a vědomí naší slovanské příslušnosti, mohli nám umožniti, abychom vydrželi po tisíciletí tento tlak ze strany Němců…
Nikdy to nebyli Němci, kteří nám chtěli podati pomocnou ruku a uznati nás za právoplatného souseda. Jejich snaha směřovala vždy k tomu pokořiti nás národnostně, zmocniti se našich bohatých krajů a poněmčiti nás…Tato fakta však znají Němci také, mnohokráte v historii poučeni naší uvědomělostí, tvrdostí a neústupností v hájení svých státních a národních práv. Vědí také, že náš národ byl, je a bude věčnou překážkou pro německý národ, o níž tento zakopává a padá při všech svých rozpínavých pokusech v Evropě.
Tuto skutečnost si konečně také v této válce uvědomují všechny evropské národy a uznávají, že každý náš boj s Němci byl také boj za ně. Bylo tedy pro Němce samozřejmé, aby dříve, než se vrhnou opět do války, odstranili v prvé řadě nás. A tak přišel Mnichov a potom 15. březen 1939. Německo jásalo, že dostalo nás na kolena, my ale věděli, že jenom dočasně a prozatímně…
Stáli jsme v těchto dnech - celý národ jako jeden - s holýma rukama, s obnaženou hlavou před památkou svých dějin, se slzou v oku, ale zuby zaťatými. Naše srdce neztratilo víru a naději. Tak došlo k novému boji mezi Čechy a Němci…Němci se radují, jak se jim podařilo nás porobiti, ale my neslzíme, ani hlavy nevěšíme-my se jim smějeme.
Tak vzniká český válečný humor a česká protiněmecká a protinacistická anekdota, nejkrásnější a příkladný výraz našeho optimismu. Je to český humor, který dokazuje Němce rozčilovati k nepříčetnosti a který je jednou z nejzávaznějších složek českého odboje…