Hrr na ně, katolíky!
Poslední dobou se častěji než jindy setkávám s útoky na katolickou církev. Některé z nich dokazují, že protikatolický resentiment je ve společnosti zakořeněný stejně hluboko jako to, čemu se říká hezkým slovem „malost.“
Jednu věc vytkněme před závorku. Nepatřím mezi lidi, kteří v katolické církvi vidí výlupek všeho dobrého. Církev si s sebou za tisíciletí své existence nese mnoho traumat. Jsou činy minulosti, které se jen těžko obhajují. Nemělo by ale zůstat nepovšimnuto, že se církev o něco takového snaží stále méně, jakkoliv za to bývá terčem kritiky rigidních zastánců tradice.
Zkusme být ke katolické církvi vstřícní a věřme, že se nějakým způsobem dokáže se svou minulostí vyrovnat.přinejmenším se o to snaží – na rozdíl od těch, kteří ji kritizují za jakýkoliv její krok.
Viděl jsem například vášnivý výlev doktora Jiřího Vyvadila, starého a zkušeného fluktuanta na levé straně politického spektra. V poslední době se profiloval jako místopředseda strany ČSNS 2005 a hlavní aktér přestupu Jiřího Paroubka do ní. Jestli se nemýlím, oba pánové se v posledních dnech rozhádali způsobem, který nejvíc ze všeho připomíná spory Neználka s jeho kamarádem Cárkem – ale to je už jiný příběh.
Pan Vyvadil se do katolické církve opřel kvůli tomu, že pražský arcibiskup Dominik Duka koncelebroval zádušní mši za nedávno zemřelého Ottu Habsburského. Podle Vyvadila byl tento čin důkazem kolaborantské povahy katolické církve. Ať dělám co dělám, nevidím nic kolaborantského na poslední službě, kterou je kněz povinen věřícímu. Nabízel snad Duka ve Vídni některému Habsburkovi českou korunu? Nebo národní socialista, sociální demokrat a ještě předtím socialista z Národní fronty Vyvadil cítí potřebu vést husitské boje? Nevím a nechápu to. Myslím, že takový útok na katolickou církev je prostě jen útok na podprahové pudy jisté části lektorátu, který stále ještě slyší (a budiž Bohu žalováno, že patrně ještě dlouho bude slyšet) na propagandu, založenou na karikatuře církve, kterou používali propagandisté všech směrů.
Jiný pěkný příklad zkreslené argumentace nedávno poskytnul jeden levicový deník. Na ten se obrátil mladý cizinec s tím, že ačkoliv si u nás platí pojištění, odmítají mu léčit leukémii. Strhla se veliká mela, jejímiž terči byla „asociální Nečasova vláda,“ kapitalismus obecně – obvyklé cíle levicových intelektuálů,kterým se netřeba podivovat nebo s nimi polemizovat. Zajímavý byl článek, který říkal: „Ať léčbu zaplatí katolická církev. Je přece bohatá!“
Tuším za tím nejasnou sedláckou nenávist, živenou pivem a nechutí ke všemu, co se nedá hmotně vyjádřit. Snad je v tom víc strachu než nenávisti, jakkoliv strach a nenávist chodívají za ruku. Místo argumentu se předkládají nejasné obavy bez toho, aby se o věci uvažovalo. „Církev je bohatá.“
Možná je problém v tom, že vztah Čechů ke katolické církvi je definovaný Haškovým Švejkem a jeho kurátem Katzem. Základem argumentace se tady stává karikatura z pera hospodského povaleče, který svá nejlepší léta prožil mezi různými stupni deliria tremens a povoláním bolševického náhončího. Jako by dál platilo: Ukažte nám nepřítele, a až nás budou milióny, však my mu ukážeme.