Popová hvězdička Dyk by ráda zapalovala auta
Za komunismu byly popové hvězdičky a komunální celebrity krotké jako ovečky. Sem tam převzaly z rukou soudruhů nějaké to ocenění. Občas vyjeli do NDR či Ruska, a nebo do konce i na západ. V posledních dvaceti letech se příslušníci kulturní fronty k politice vyjadřovat mohou. Nic proti tomu. Neměli by ale žvanit nesmysly jako frontman nevkusné popové sešlosti Nightwork Vojta Dyk.
Uhrančivý hezounek Dyk, který doposud zaměstnával média jen svým vztahem s herečkou Vilhelmovou, se konečně vyjádřil i k politice. Sláva! Četl jsem na lidovky.cz pouze začátek onoho rozhovoru, ale i z těch pár vět se mi dělalo nevolno. Vojta není o moc mladší než já, ale když mluví o tom, že by se opět mělo vyjít do ulic, tak pociťuji v oblasti žaludku opravdu něco velmi nepříjemného.
Milému Vojtovi prý schází vášeň, kterou mají Francouzi. „Vlítnout ven, zapálit auta.“ A rozkurážený Vojtěch pokračuje v exkurzi do historie: „Vyházet politiky z oken. Ona defenestrace měla smysl. Tehdy se politici museli bát, dneska se nebojí ničeho.“
Bože, bože, do čehos to duši dal, řekla by moje babička. Kulturně-mediální fronta opět zabodovala. Podle Dykových „sofistikovaných“ vyjádření jsem si téměř jistý, že za minulého režimu by se Vojtěch choval tak statečně asi jako Karel Gott.
Politici se dnes opravdu ničeho nebojí. V tom má Dyk pravdu. Zrovna tak se ale ničeho nemusí bát ani prostý lid. To je právě ta výhra, kterou přinesl před dvaceti nový režim. Pokud tak elementární věc není Vojtovi jasná, měl by napříště do médií mluvit pouze o muzice. A vůbec nejlépe, kdyby o něm bylo slušet pouze v souvislosti s Tatianou Vilhelmovou.