Bolševici povraždili na celém dvě stě milionů lidí, porušovali všechna psaná i nepsaná pravidla, zotročili celé národy, podporovali mezinárodní terorismus, který eufemisticky nazývali národněosvobozenecké hnutí, ale ve skutečnosti se jednalo o obyčejné bandity. Proto se nelze divit, že se s nimi Západ v mnoha případech vůbec nemazlil.
Sérií podvodů začal Sovětský svaz už na Jaltské konferenci, kdy národům východní Evropy slíbil svobodné rozhodování o svém osudu prostřednictvím demokratických voleb, což nedodržel. V Polsku a Maďarsku byly zfalšovány parlamentní volby pomoci machinací a zastrašování opozičních nekomunistických stran. V Československu se sice v roce 1946 konaly relativně svobodné volby do Národního shromáždění, ovšem ty byly na dlouhých čtyřicet čtyři let posledními. Pak už přišlo na řadu něco, co se volbami dá nazývat těžko.
Sovětský svaz pak provokoval svobodný svět v roce 1948 blokádou Západního Berlína, ve které utrpěl zásluhou amerického a leteckého mostu těžkou porážku. O dva roky později pak komunistická severní Korea přepadla svého jižního souseda. Důkazy o tom, že Severokorejci byli agresorem podává dopis, v němž jejich vůdce Kim Ir-Sen píše Stalinovi, žádá ho o souhlas s útokem na jih a ujišťuje jej, že Američané nemají na Korejském poloostrově žádné zájmy a tudíž nezakročí. Tento dopis je uložený v Archivu Ruské federace. Za další, jihokorejská armáda byla podstatně slabší než severokorejská a útok by z jejich strany byl sebevraždou a proti zdravému rozumu. Nakonec v souladu s mandátem OSN přišly Jihokorejcům na pomoc „modré přilby“, čili jednotky vyslané světovou organizací tvořené většinou Američanů. Jih Koreji se tak podařilo zachránit před komunistickou okupací a jeho obyvatelé mohou děkovat USA za to, že se jejich země nestala jedním velkým koncentračním táborem a mají mnohonásobně vyšší životní úroveň než na rudém severu, kde panuje hladomor a hladoví vojáci žebrají o jídlo.
Komunisté všude, kde uchvátili moc, vzali lidem svobodu, nedovolili demokratické volby a když to bylo potřeba potlačili odpor i za cenu brutálního násilí. Tak tomu bylo v roce 1953 v NDR údajně prvním německém státě dělníků a rolníků, kde jaksi do dělníků střílely ruské tanky, v krvi bylo utopeno i povstání Maďarů proti rudé diktatuře v roce 1956.
Socialismus to byly jeden velký podraz a nehorázná lež. Bolševici se farizejsky oháněli starostmi o obyčejné lidí, ale běda, když jim ti sami lidé dali najevo, že o ně nestojí. Pak nastal brutální teror. Nebo hlásání práva národů na sebeurčení a boje za dekolonizaci. Každý ví, že to byly další podvody v rudé režii. Sovětský svaz de facto tvořilo Rusko a čtrnáct kolonií zvaných svazové republiky. Právo národů na sebeurčení bylo pro rudé darebáky jenom cárem papíru, kterého účelově využívali. Jenomže například Litva, Lotyšsko a Estonsko okupované sovětským Ruskem jaksi byly z tohoto práva vyloučeny, stejně tak Tibet má u Číny pořád smůlu.
Je dokázané, že komunistické tajné služby podporovaly teroristy jako třeba italské Rudé brigády a německou bojůvku Frakci Rudé armády známou také jako Baader – Meinhofová.
Rovněž údajná podpora národně osvobozeneckého boje v Africe a jinde znamenala hlavně vyzbrojování krvavých zločinců, například také bojovníků alžírské národní fronty, kteří bezohledně vraždili všechny, kdo s nimi nesouhlasili včetně žen a dětí.
Nelze se tedy divit, že Západ a hlavně Američané komunistům po výše zmíněných smutných zkušenostech nevěřili lidově řečeno ani nos mezi očima a také ve Vietnamu a na Kubě s nimi proto jednali tvrdě. Zasloužili si to. Rudé režimy jsou nelegitimní, prtože se sice ihánějí lidmi, ale ve skutečnosti lidi potřebují pouze k uchvácení moci, pak už se jej na ni neptají. Se zločinci se nejedná, ti se likvidují. A stoupenci srpu a kladiva byli a jsou pro svět horším nebezpečím, než byli kdysi svého času Al Capone a jeho banda.